Modrava

  Modrava je půvabná šumavská vesnička, kterou mám úzce spojenou se svým dětstvím. Jezdívali jsme tam každé léto i v době, kdy kolem všude trčely výhrůžné cedule hlásající, že zde je hraniční pásmo, kam je vstup jen na povolení. Viděli jsme je přímo z oken chaty.  Po sametovém převratu jsme se zvědavě dostávali do dříve zapovězeného území, které bylo živým důkazem toho, že něco zlé je pro něco dobré. To dobré tam byla poměrně neporušená příroda, která samozřejmě s nástupem turistiky brala rychle za své. Modrava si svou malebnost ale uchovávala, přestože tam Kačka Neumannová plašila tetřeva či uhlobaron Bakala si v chráněném území postavil skromný domečekJ. Na jakési turistické túře jsme jednou objevili uhynulou vlaštovku. Paradoxně na místě, které se pyšní názvem Ptačí potok. Od té doby si tu lokalitu dobře pamatujiJ

Už jsem tam pár let nebyla a letos s úžasem sleduji, co se tam děje. Nevím, jestli je to okurkovou sezónou či zda je situace opravdu natolik vyhrocená. Nejsem odborník na ochranu lesů stejně, jako nejsem příznivec těchto aktivistických hnutí. Zdá se, že aktivisté si svou prázdninovou akcí proti sobě popudili většinu národa. Ale…J

…od povahy skeptik nevěřím našim vysoce postaveným lidem už ani nos mezi očima. Onehdy jsem ve středních Čechách na vlastní oči viděla, jako vozy naložené dřívím míří (jak mi sdělil domorodec) s dřívím z vykácených zdravých lesů kamsi do Rakous. A já si kladu otázku, zda to není na Modravě totéž jen zahaleno do vzletných frází boje s kůrovcem (který stejně už umírá sámJ), protože na kácení v národním parku je přeci jen kapku víc vidět než na nějaký středočeský let. Republika je už tolik rozkradená, že zbývá ještě šlohnout dříví z národních parků a po nás potopaL. Proto se tentokrát na ty mladé aktivisty nikterak nezlobím, byť si myslím, že pro mnohé je to recese či způsob, jak zajímavě prožít prázdniny. Ale řekla bych, že všechno je trochu jinak. A stýská se mi po poklidné Modravě, kde lišky dávaly dobrou noc, a byl božský klid.