Psí terorista

Zachariáš je v mém blízkém i vzdálenějším okolí vnímán jako násilník a terorista, zatímco já ho vidím jako miláčka a mazlíčkaJ. Ovšem v případě návštěvy venkova musím občas (často) zamhouřit oči a neochotně souhlasit s objektivními kritiky, kteří tvrdí, že je to rozmazlený lump. Jen pořád nevím, kdo ho rozmazlil? J . Když přijedeme na venkov, jeho prvním úkolem je drze ovládnout teritorium, kde jinak vládne ostrý vlčák. Je to styl, přijeli lufťáci a vše bude podle nichJ. Většinou se mu to daří, ti malí mizerové mají i v životě vždycky navrch. Největší změnou oproti Praze jsou tady pošťáci. Zatímco na Letné se s nimi většinou míjíme, tady vždycky kolem poledne přijedou se svojí škodkou, kterou ti psi neomylně rozpoznají. A začíná rodeo. Zatímco vlčák divoce lítá kolem plotu a štěká na poštovní doručovatele ve snaze plnit svoji hlídací povinnost, Zachariáš lítá za ním, řve jako ozvěna a k tomu se snaží zakousnout se většímu hlídači do ocasu. Když se mu to podaří, vlaje za ním jako na kolotoči a je naprosto spokojený. A vlčák mu to trpí. Já samozřejmě trnu, kdy mu trpělivost dojde a malého obejdu sejme. Zatím se tak nestalo, ale v každém případě tady Zachariáš doopravdy potvrzuje svoji nelichotivou pověst malého násilníka a teroristyJ. I přesto, že si pořád myslím opakJ