Čeština a média

 Ne snad, že bych chtěla hodnotit kultivovanost projevu v našem mediálním prostoru. Všichni víme, jaká čeština zní éterem, a kde nic není, ani smrt nebereJ. Zaujala mě spíš slovní hříčka a mediální dravá touha po senzacích. A nejde o komerční televize, které to snad i mají v popisu práceJ.  Skupina dětí s učitelkou procházela brankou na hřiště. Ovšem nešlo o branku fotbalovou, ale o vstupní dveře, pro které se ujalo označení branka, které se tím pádem stalo dobře známým místním označením. Chlapec si v brance zamotal nohy, spadl a přivodil si (sám sobě) zranění, ke kterému učitelka přivolala sanitku. V těsném závěsu za ní se přihnali zástupci našich tří celostátních televizí, kteří větřili senzaci. Na dítě spadla branka. Zpráva dne. J Záchranáři byli poněkud rychlejší, a tak dítě už bylo v nemocnici. Naši mediální profesionálové nic neověřovali a řítili se do nemocnice vyzpovídat vyděšené rodiče, zda budou na učitelku podávat trestní oznámení, když svou nedbalostí způsobila, že na dítě spadla branka. Chvíli to fungovalo klasicky: já o koze ty o voze, maminka nevěděla, proč by měla učitelku žalovat, když její chlapec upadl ve dveřích, zuřiví reportéři zase toužili, aby to udělala a měli svého sólokapra. Zjišťovat si, co a jak se stalo, nikoho ani nenapadlo. Další lynčovaná učitelka by se v závěru okurkové sezóny hodila. No, nepochodili, ale o mnohém tato v podstatě tragikomická historka svědčí. O čem, to už si doplňte sami. Ovšem Egon Erwin Kisch by se tedy divilJ