Sto let

Sto let by dneska oslavil můj dědeček, který se narodil druhého srpna jako nejmladší z osmi dětí. Přitom o některých jeho sourozencích jsme léta ani nevěděli, zemřeli ještě v dětském věku a vypátrala jsem je až při tvorbě rodokmenu. Po stopách předků jsem se dostala až do sedmnáctého století ke svému prapra (tuším, že těch pra je tam asi devět), který se jmenuje Daniel, a je tedy jakýsi praotec našeho rodu. Je to zajímavé dobrodružství dostávat se ke svým kořenům a jediné, co mě mrzí, že nebyly fotografie. Ráda bych těm lidem viděla do tváře, jestli se opravdu ty rysy opakují, a zda bych našla nějakou podobu se současností. K dispozici mám jen staré fotky do generace pradědečka, už ani prapradědečka neznám podle tváře, ale jen podle jména.  Dědečka samozřejmě ano, a jeho dnešní sté narozeniny si doma náležitě připomeneme, byť už je to dlouhých šestnáct let, co nás opustil.  Zajímavé je, že stejný rok jsme měli přírůstek do rodiny, jako by jeden odešel a přišel někdo nový. A nepřihodilo se to jen jednou, v podstatě všechny děti přišly v roce, kdy někoho vystřídaly. Koloběh života v praxi.

   Ovšem sto let je sto let, takže dnešní narozeniny se budou znovu oslavovatJ