A máme to za sebou

 Prvňáčci jsou milí a nevinní. Jako tabula rasa. Zkazí se teprve školní docházkou. Vzpomněla jsem si na tuto léty ověřenou pravdu zrovna dnes, když jsem pozorovala rozzářené oči natěšených prvňáků. Srovnat je s otrávenými obličeji zkušených abonentů školní docházky šlo jen těžko.  „Mám nový penál,“ vysvětloval šestiletý chlapec novému kamarádovi, zatímco patnáctiletý deváťák navrhoval společně si jít zakouřit na dětské hřiště.  Nakonec se u prolézaček asi potkali, ale s úplně rozdílnými zážitky a cíli.

Pozorovat děti prvního září je vůbec velmi zajímavé. Na soustředění či pracovní výjezd by sem měli jezdit psychologové a zaměstnanci pedagogicko-psychologických poraden. Asi by zde nalezli mnoho podnětů pro svoji kancelářskou práci.  Pravidelné exkurze prvního září by mnohé vysvětlily i těm, kdo se snaží přijít na kloub módním vlnám a netradičním hitům ovládajícím tržní hospodářství. Za pozornost by určitě stálo o dilema květinářek- nosí se ještě kytky prvního září nebo je to už minulost?Po absolvování mnoha dní s magickým datem 1. 9. si troufám pasovat se na znalce tohoto fenoménu. Jde o výbušnou směs euforie, nechuti, radosti i nesnášenlivosti, napjatého očekávání i otrávené apatie. Prvňáček, ztracený za obří brašnou, je na pomyslné špičce, zatímco deváťák, lhostejně žmoulající zakázaný nedopalek, se potácí někde u dna této třaskavé směsice. Na trase mezi těmito dvěma póly se ztratil elán a nadšení, které vystřídala skepse a lhostejnost. Samozřejmě mohu doručit několik zaručených výjimek. Nadšený pubescent, kterého těší, že vypadne z domova mezi kamarády a společně budou obdivovat minisukně mladé češtinářky, proti řvoucímu prvňáčkovi, který od rozmazlující maminky prostě do školní džungle nechce. Ve většině případů je to ale naopak. Někdy oprávněně, někdy jde jen o pózu, kterou vyžaduje okolí. Nebudu se přeci ve čtrnácti letech těšit do školy?Existují ale okamžiky, kdy se více méně tyto rozdíly kapku stírají. A první minuty nového školního roku k nim patří. Vypovědět si zážitky z léta, pochlubit se novými dojmy a nedočkavě vyhlížet souseda z lavice, to vše patří k první hodině nového školního roku.  To, co probíhá prvního, prostě ještě není škola. Svačinu sice maminka většinou vnutit dokáže, ale taška ani učebnice se nekonají. Těšínská jablíčka typu, ještě je léto, s radostí ukusují i učitelé. Homo scholensis totiž v duchu trne, kolik dnů školy má právě před sebou. Proto se ten první den ještě nepočítá. Jedna hodina s kamarády a celé volné odpoledne. Napadá mě, jestli by nakonec první září nemělo být do prázdnin zařazeno oficiálně. Třeba nějakým moudrým rozhodnutím pana DobešeJ. V záplavě jeho smysluplných nápadů by se tento jistě vyjímal jako růže mezi trnímJ.

Od druhého se totiž už jede na ostro. I když…..

Často jsou to jen slova. Druhého jsou všichni pořád duchem ještě na prázdninách. Asi i proto my máme školní grilování. Abychom doopravdy začali až v pondělíJ