Někdy mi život přinese zážitky opravdu nečekané. Jako třeba opakovaný křest mé knihy, Statečnost je ženského rodu. Nebyl to primární cíl, tím bylo pietní setkání na Masarykově nádraží, odkud odcházeli uprchlíci v roce 1938. Československá obec legionářská zde měla vzpomínkovou akci u pamětní desky Čechům, Židům a protinacisticky smýšlejícím Němcům vyhnaným v roce 1938 z pohraničí sudetoněmeckými henleinovci. Účast byla opravdu reprezentativní, zástupci Senátu, Sněmovny, ministerstev, Slovenské republiky, městských částí... A k tomu Tobiáš a já. Byl tedy trochu vystrašený, tolik lidí, hudba, fanfáry, kladení věnců, hymny... Ale zvládl to. A když ho pochválil pan senátor Fišer, pýřili jsme se oba dva. Radostí. A pak návštěva Masarykova salónku, kde paní Věra Kovářová, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a pan senátor Pavel Fišer pokřtili moji knihu. To jsem se zase klepala trochu já. Byl to zážitek, chvílemi pro mě až dojemný:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat