Soudě podle mediální diskuse, opouštějí progresivní lidé klasické vzdělávání a hledají alternativní systémy.
Slovo frontální výuka se
přesunulo do kategorie zakázaných slov, podobně jako známkování či písemka,
nemluvě nečekaná…
Některá dávná označení lze dokonce už vnímat jak slova vulgární, kupříkladu
zkoušení. Ostatně, to může být dneska označeno skoro jako šikana, podobně jako
memorování. Nemůžete přeci chtít po dětech, aby se naučily zpaměti násobilku či
vyjmenovaná slova. Vždyť k čemu jim to je? (to je nejčastější a nejagresivnější
otázka oponentů).
Pokud už se připustí, že
se to k něčemu hodí, ať si na to hezky přijdou sami, ať hezky znovu
a znovu objeví kolik je třikrát tři při každém
početním úkonu, určitě se to nemusí učit zpaměti…
A je vymalováno.
Texty psané psacím písmem už také ve školách
moc neobjevíte, proč by to přeci děti měly umět?
Na gymnázium nám přichází děti, které píší
jedině tiskace a ani to se mnohdy nedá přečíst. Moje otázka, jakkoliv nevinná,
proč nepíší psace, je většinou uvrhne do viditelného stresu. Někteří mi ani
nerozumí, s psacím písmem se dosud nesetkali. Jiní to neumí, nejde jim to,
přijde jim to nesmírně složité. A pak, všichni jim přeci říkali, že psace nikdy
psát nebudou, jen na klávesnici…
Sílu tohoto argumentu
zkouším tím, že jim nabídnu psaní na počítači. Většinou do klávesnice buší
dvěma prsty. Psaní všemi deseti? Co to je? To nás nikdo neučil…
Dobrá, zkouším je to tedy
naučit.
Brzy ke mně doputuje
povědomý argument. To je ale nesmírně složité, nestačily by jen dva prsty…?
A tak bych mohla
pokračovat. Kupříkladu hodiny. Ty klasické, které máme na zdi, někteří opravdu
neumí. Znají jen digitální čas. Z mobilního telefonu.
Digitalizace
v praxi.
Aby bylo jasno, nejsem zásadním odpůrcem
alternativních cest. Možná spíš naopak, ráda hledám. Ale i nacházím, marné hledání považují
za slepou vývojovou linii…
Kupříkladu moje nedávné aktivní
setkání s žákem z jiného vzdělávacího systému. Při klasických testech
nic, ani ťuk. Ale dobrá, stane, člověk je nervózní, všechno je jinak, při
zkouškách nemusí být člověk vždycky fit, dejme mu šanci…
Nabízená šance probíhá už
poměrně dlouho. Napjatě čekám, v čem bude jiný a originální. Samostatný,
kreativní.. s nápady… Nebo třeba nadaný ke komunikaci, vím se vším
rady…Geniální matematik, jazykově nadaný, skvělý debatér…Člověk, který si
prakticky poradí se všemi okolními nástrahami…
No, zatím vůbec nic. Ale
vůbec nic. Hezky česky, lautr vůbec nic…
Tak si říkám, zda jde o
osobnostní rys či výsledek jiného vzdělávacího systému nebo
o prachobyčejnou náhodu…
Ale spíš o tom přemýšlím,
protože nahlas pojmenovat to moc nejde. Mohlo by to být setkání s neúspěchem
a to není z hlediska dnešního přístupu výchovné.
Žádné komentáře:
Okomentovat