Čas od času se tady nad nějakým odchodem slavné osobnosti zamýšlím. Myslela jsem si, i to tvrdila, že jsou to události, které neprožívám, ti lidé žili svůj život, nemám přeci potřebu nijak výrazně truchlit. Ano, je to smutné, ale nebyli to mí blízcí lidé, neznali jsme se osobně...
Dlouho jsem to tak doopravdy měla. Ale v poslední době zjišťuji, že mě některé odchody docela zasáhly. Jako by odešel kus mého dětství nebo jako by svět s jejich odchodem stal méně pestrý. Prvně jsem si toho všimla u paní Štěpánkové, takový náznak. Ale pak přišla trojice žen, které mě zasáhly velice.
Paní Hana Maciuchová, jejíž herectví a recitace jsem milovala. Pak velký šok v podobě odchodu paní Šafránkové, to jsem asi nepochopila dodnes, jak ona mohla umřít. A nyní paní Zagorová. Její písničky mě provázely dětstvím, měla jsem je ale ráda i později. A mám dodnes. Její texty, myšlenky...
Se žádnou z těchto velkých dam jsem se nikdy nesetkala osobně. Přesto mě jejich úmrtí zasáhlo, jako by odešel někdo z širší rodiny.
U dokumentu Nedělej Zagorku, který dávala Nova, mi proběhlo celé mládí, vlastně jsem u toho slzela. No, brečela jak želva.
Hodně si to samozřejmě spojuji se sebou samou, jak moc jsem je znala, sledovala jejich herectví či zpěv, jak moc mě jejich role, ale i životy oslovily. S čím osobním si je také spojuji, což zejména u písní je hodně živé.
No, a už nejsou.
Dal by se jistě vytvořit seznam všech, nad jejichž životy jsem se v okamžiku jejich odchody víc zamyslela, zastavila se a pomyslela si, jak ten život běží...Nelítostně.
Ale tyhle tři dámy mě vzaly asi nejvíc. Je mi po nich smutno.
A jako doušku ještě krátkou glosu k novinářům, těm bulvárním, kteří se vždycky po takové události slétají jak hyeny, hledají senzaci, vyhrabávají staré historky a donekonečna kladou hloupou otázku:
"Jak se cítíte?"
Jak se asi takový pozůstalý cítí? Sarkasticky mě napadá, jak by asi koukali, kdyby jim někdo na podobně stupidní otázku odvětil
"Skvěle, cítím se báječně. Jsem nadšený, že ten, koho jsem miloval(a) už tu není. Je to prostě super..."
Úplně živě si to představuji. Je to má oblíbená představa, hned vedle té, jak jim někdo vytrhne mikrofon a pošle je k šípku...
No, nic takového se samozřejmě nestane, takže nás to bude provázet i nadále. Každý se asi nějak živit musí a někdo se prostě ptá pozůstalých, jak se cítí..
Nu, nevím, jestli je to pietní glosa na závěr zamyšlení nad odchody slavných. Protože každý odchod bolí, a je jedno, zda slavný či neslavný... Jen o některých se víc mluví a píše.
A tak já měla potřebu napsat, že odchod paní Hany Zagorové a i předchozích dvou velkých žen mě prostě zaskočil a je mi to líto.
Žádné komentáře:
Okomentovat