Někde jsem zahlédla titulek, že do škol míří wellbeing, ale nikdo neví jak to učit….
Přišla prý nějaká metodika z ministerstva…
Asi bych si měla dohledat celý text a přečíst si ho, pokud se chci k němu vyjadřovat. Ale protože vlastně nechci, tak nemusím. Jde mi jen o ten titulek a impuls.
Wellbeing je jistě zajímavá věc, i když vlastně nikdo přesně neví, co to znamená. Někdo
o tom mluví jako spokojenosti, přičemž se lze ptát, jak vlastně učit spokojenost, nota bene subjektivní spokojenost? To snad ani není. A určitě to nejde naučit...
On je wellbeing dost nejasný pojem, asi ho neumíme přesně přeložit. Je to pohoda? Stejné jako spokojenost?
Jak učit pohodu? Lze ji
nastolit, žít, ale učit?
Pokud wellbeing vnímáme jako dobře prožitý život, pak v šestce
je to dost science k nějaké výuce.
Kdo se wellbeingu aktivně věnuje, může ho vnímat jako množinu aktivního života, svých potřeb a duševního a fyzického zdraví atd. Tedy prvky, které nacházíme ve škole jako takové, v náplni výchovy k občanství, osz či dalších předmětů.
Takže dodávat ještě wellbeing zní asi hezky pro veřejnost, ale svědčí o naprosté neznalosti školního prostředí, které se podobnými věcmi zaobírá už dávno. Jen to pojmenovává školně, postaru, a to asi nikoho nezajímá.
Ostatně, představa, že děti jdou do školy s tím, že dnes píší test z wellbeingu, je dost úsměvná.
Jistě, nemáme psát testy, slyším oponenty, ale to by mi sebralo pointu.
Ostatně, mohla jsem použít drsnější kalibr, zkoušení. To už se dneska skoro nesmí. A vize, že někdo dostane třeba trojku z wellbeingu je jak zápletka pro satirickou divadelní scénku.
Asi
takovou, jakou kdysi sehráli Lábus s Kaiserem pod názvem Hodina dějepisu.
V době svého vzniku byla takřka parodická, to přeci nemlže být pravda. A
vida, čas oponou trhnul a ve školách to vypadá nemlich tak, jak pánové kdysi
parodovali. Stejně tak to může být s wellbeingem.
Když se vrátím k jeho definici, kterou jsem tedy
poctivě hledala na netu, tak jsem našla: smysluplnost, vztahy, finance, zdraví
a společnost.
Samotnou mě to baví, jistě to chytí i nějakého vyhořelého manažera
či tápajícího copywrittera nebo sportovce v důchodu, ale lze tím zaujmout
děti školou povinné?
Není to trochu kontraproduktivní?
Další módní téma, které
chceme zařadit do školy, protože procenta či vyjmenovaná slova jsou tak nudná a
nikoho nezajímají?
Wellbeing - pokud ho tedy přeložíme jako pohodu - lze asi ve škole nastavit, ne vyučovat.
Ale zase, módní trendy si žádají své a určitě lépe zní, že prosazujete do škol wellbeing než výchovu k občanství, která už to má léta v švp i rvp.
Ale tak je to se vším, jedeme na efekt…
Důležitá je
forma, nikoli obsah, nejvíc důležitý jsou ty kecy kolem. A za ty roky za
katedrou jsem si ověřila takový zajímavý fakt, že ti, co to tom všem umí takhle
krásně mluvit (abych zase nepoužívala pejorativní kecat), tak nikdy neumí učit.
Umí vzletně mluvit, psát o sobě na sociálních sítích, používat moderní a módní
termíny, ale ve třídě jsou bezradní...
Tak to asi nakonec
bude i s wellbeingem….
Jestli někde dohledám ten článek, jsem zvědavá, co sděluje a
jako moc se v interpretaci myšlenky wellbeing do škol shodujeme či lišímeJ
Žádné komentáře:
Okomentovat