Pokud přemýšlím o nějakém výročí, které se pojí se zářím, je to klasicky Ludmila a Václav, mně ještě září evokuje Zlatou bulu sicilskou, která má letos dokonce kulaté výročí, je to již 810 let od vydání dokumentu, který se nějakou záhadou stal symbolem školního dějepisu. Nicméně, kulatější výročí slaví zakladatelé Sokola a za připomenutí jsem si vybrala toho méně známého, Jindřicha Fügnera. Tyrš má v Praze nejen svůj dům, ale proslavil ho i Jára Cimrman a Jaromír Bosák, takže jeho 190 let od narození ponecháme stranou, a vrhneme se na Fügnera, který se narodil před dvěma sty lety. Přesně řečeno 12. 9. 1822. Mohli bychom ho zařadit mezi velké české mecenáše, protože nebýt jeho peněz, bůh ví, jak by to se Sokolem v Praze v jeho těžkých začátcích vypadalo. Koukněme na něho ale víc jako na člověka, kterého bychom si asi přáli i v dnešních dobách. Moudrého, velkorysého, s rozhledem a velkou empatií. S touhou pomáhat potřebným. Fügner, který se v září roku 1822 narodil v Praze jako Heinrich, patřil k tzv. českým Němcům, což nikterak nebránilo jeho českému vlastenectví. Je to, pravda, trochu protimluv, ale on to tak měl. Sám si na to přišel, rodinné zázemí ho v tomto duchu nijak neformovalo. Postupem času o sobě mluvil jako o německy mluvícím Pražanovi. Kdyby se mělo mluvit o jeho vzdělávání, nabízí se škola života, což ale dneska zní trochu pejorativně. Prostě neměl školy, ale zkušenosti. Hodně cestoval, byl vnímavý, znal jazyky- domluvil se minimálně pěti, uměl se poučit. A měl dar empatie.
Krom toho byl i fešák,
ženské oko se potěšilo pohledem na jeho urostlou postavu. Kdyby se nevěnoval
sportu, mohl být i módní guru, uměl se oblékat, měl vkus a zálibu
v kvalitních látkách i oblečení.
A co je podstatné a
stěžejní, byl velkorysý, s nadhledem. Tyršovy nápady prostě zaplatil.
A když vznikl Sokol,
platil zpočátku úplně všechno. Pronájmy, nářadí, kapelu. Postavil první
tělocvičnu.
Byl prostě pro Tyrše dar
z nebes, kdyby se ti dva nepotkali, asi by se naše sportovní historie
ubírala úplně jiným směrem.
Pohledný Jindřich Fügner
měl štěstí i v manželství, se svou krásně něžnou ženou Kateřinou dokonale
souzněli. Jejich dcera Renáta se později stala Tyršovou ženou, což je ale jiný
příběh. Faktem je, že byla o mnoho let mladší a Tyrš ji u Fügnerů poznal jako
čtyřletou, ale jejich manželství se Jindřich už nedožil.
Možná kvůli své
velkorysosti a mecenášství, možná kvůli ekonomickému vývoji monarchie, těžko
najít spouštěcí moment faktu, že se Jindřich hodně zadlužil, přišel o pracovní
místo ředitele a ve finále onemocněl. On sám říkal, že se zranil při cvičení.
Někdy v říjnu. A v půli listopadu byl mrtev. Ve věku 43 let.
Jeho pohřeb se sice stal
velkou manifestací, byl ve své době miláčkem Prahy, nic to ale nemění na faktu, že odešel nečekaně a mlád. Škoda.
Pro něj, pro jeho rodinu, ale i pro rozvíjející se Sokol. Byť ten ho patrně na
finanční dno dostal, ale Fügner to tak nevnímal. Byl to filantrop a snílek,
empatický elegán, který trochu nespravedlivě zmizel v propadlišti dějin.
Proto si v září připomeňme dvě stě let od jeho narození v Růžové
ulici v Praze. Život neměl úplně růžový, ale odkaz zanechal veliký. A
zdravého ducha představoval víc on než Tyrš, byť jeho úmrtí v mladém věku
lze z tohoto úhlu pohledu vnímat jako paradox. Ale za svého aktivního
života starý řecký ideál kalokagathia naplňoval stoprocentně.
Psáno pro Listy Prahy 1
Žádné komentáře:
Okomentovat