Podzim

 Podzim už je dlouho cítit ve vzduchu. Zatím je to hodně deštivá záležitost, z horkého léta rovnou do propršených temných dnů. A mrazivých rán.

 Září je většinou takový krásný, přechodový měsíc. Něco končí a jiné začíná. Baví mě jeho barevnost, dozvuky léta v kombinaci s podzimními vůněmi. A atmosférou. 

Letošní září je jiné. Je hlavně  ve znamení neustálého strašení, jak bude hůř, ba až zle. Mnohým lidem je zle už té představy, strach je mocný somatizér, nutí lidi stahovat kalhoty, ač brod je ještě daleko. 

Je tedy nutné se úplně odpoutat od veřejných debat, aby si člověk mohl trochu užít krás a barevnosti podzimu, což v okamžicích, kdy vysvitne sluníčko, opravdu je. 

Je třeba si užít hub, které nyní rostou jako... Jako houby po dešti:-). Dozrávajícího ovoce. Vína...Mlhavých rán...Prodlužujících se večerů, prvních chvil při svíčkách ( to není strašení, že nepůjde elektřina, ale reminiscence romantiky.)

Skoro se mi chce říci, že i ohníčků s pečenými bramborami, ale tak daleko už ani moje paměť ani fantazie nesahá, byť opečené brambory v ohni asi také k podzimu patří. Vyzkoušíme, aby byl ten zážitek co nejvíce autentický a kreativní. 

Podzim dneska začíná, takový ten klasický, jak se učí ve vlastivědě. Ten astronomický začal už někdy prvního. Podzimní rovnodennost. Den stejně dlouhý jako noc. Vstupujeme do temné části roku.  Tak snad té zimy ve zdraví dožijeme....