Syndrom končících prázdnin

   Ubíhající srpen většinou v dětech probouzí syndrom končících prázdnin. U mnohých tento jev přetrvává i do dospělosti, do doby, kdy už je se školou pojí jen vzdálené vzpomínky. Prostě, je to zaryté pod kůži.

  Úplně nejvýraznějším mezníkem bývá pak patnáctý srpen. Čas, kdy se připomínal svátek Nanebevzetí Panny Marie. I moje babička vždycky říkávala (nebo vyhrožovala  J ),že:

 „Po panence Marii se už jde do školy...“ 

Ve své podstatě nás to v dětství pořádně štvalo, ale faktem je, že od patnáctého vždycky nabral čas takové tempo, že se do školy opravdu šlo za chvíli.

   A tento pocit skutečně přetrval až do dospělosti. Znám ho u lidí, kteří léta se školou nemají nic společného, chodí celé léto do práce, či jsou dokonce na volné noze, ale v půli srpna na ně padne syndrom končících prázdninJ.

   Učitelé to mají trochu jinak, těm končí dovolená. A blíží se přípravný týden. Většinou se tady tlučou „syndromy dvaJ“, končící prázdniny a syndrom návratu z dovolené. Pravidelné učitelské pocity koncem srpna. Myslela jsem, že je mám pevně zaryté pod kůží, že je to prostě na věčné časy a už nikdy jinak…

Ale letos se rozpačité pocity z končících prázdnin nedostavují. Naopak. Cítím, že se do školy těším. Zní to trochu neuvěřitelně, ale po roce domácího vězení u blikajícího monitoru se skutečně těším na plné třídy, rozesmáté děti, hlučné chodby a vzájemnou interakci při výuce. Ne snad, že bych si neužívala letní pohody a dovolenkového poklidu. Nevolám ani na ministerstvo, aby letošní prázdniny skončily dříve, tak daleko to nedošlo. Volné dny mám ráda a navíc, bez stresu z končících prázdnin jsou takové klidnější, víc v pohodě. Ba se mi

i zdá, že čas tak bláznivě rychle neletí.

Takže v době pocovidové mizí stres z končícího léta. Něco málo dobrého z té šílené doby.

Nevím, jestli jde o pravidlo, a už vůbec nevím, zda to tak mají i studentiJ. U kolegů jsem se s tím ale docela setkala.

  Ale protože asi stresu není nikdy dost, tak se objevila jiná obava, co vlastně bude v září? Pustí nás do školy? Na stmelovací pobyty? Na školy v přírodě? Nebudeme zase odsouzení k dálkové instantní výuce?

  Těžko říci, co bude, je to dost nevyzpytatelné. Ale jako by ten konec srpna nemohl být nikdy v klidu. Buď se „trápíte“ končícími prázdninami nebo obavou, že vás nepustí do školy. Trochu bizarní doba to je.

Moje zamyšlení nad koncem prázdnin má být spíš humorné, protože když si uvědomíme, jak moc celé školství celou tuto situaci a její zmatené řízení odneslo, je to jenom smutné.

Psáno pro Rodina a škola

Tak schválně, jak rychle čas po patnáctém srpnu uběhneJ?