Máme rádi plavání a bazény a veškeré vodní radovánky. Provozované buď v klasickém bazénu či v nějaké wellness podobě. Někdy i venku, prostě voda je oblíbený živel. Aqupalace a jejich styl nám dosud zůstával utajen, jenže děti by si to přály zažít. A tak se z toho vyloupl dárek k narozeninám. Zkusíme to mega centrum, vodní svět.
Byla to výprava, pro děti snad i zážitek, ale já velmi dobře vím, že už nikdy více. Takové masové záležitosti jsou z podstaty věci odporné, tady to bylo vidět v plné kráse.
Masy lidí. Nejprve u prvního vchodu, kde se řeší vaše bezinfekčnost a poté testování dětí. Pak čekání ve frontě na zaplacení horentní částky za vstup. Moc to neurychlí ani online objednaná vstupenka. Žádné rozestupy, kdyby si snad někdo myslel. Jen všudypřítomná buzerace ohledně certifikátů s očkováním.
Když jsme se pročekali ke vstupu a vysolili onu částku, která se navýší za parkování, za testy a za další položky, tak se dostanete do šatny, kde není k hnutí. Náš stařičký bazén nabízí větší komfort pro převlečení a uložení věcí do skříňky.
Nu, a pak už vodní svět. Je to samá divoká řeka a tobogány, sem tam vlnobití. Lze si posedět v vodním baru, zahrát nějaké vodní hry. Určitě si nelze normálně zaplavat. Všude šílený řev a samá reklama. To vše jsem tak trochu podvědomě očekávala a tiše akceptovala. Pro dítě bylo třeba vlnobití zajímavým zážitkem, tak proč ne, jsou to narozeniny.
Jenže co jsem nedokázala vydržet, byly ty všude proudící davy. Když se chtělo jít na tobogán, musela se vystát obří fronta. Pak jedna jízda dolů a opět čumíte ve frontě. A tak pořád dokola, s přibývajícím dnem čím dál víc. Některé tobogány jsou z mého pohledu navíc docela úchylné, nabízejí takové adrenaliny, že se mi ježí chlupy jen při pozorování. Ale stejně bychom se na ně nedostali, protože stát půl hodiny ve frontě, pak jet dolů a zase, to fakt nedám. Nevím, proč jsem si myslela, že v takové megacentru je to vyřešeno nějak lépe, aby si to návštěvníci opravdu užili. Není. Navíc se lidé ve frontách nijak nežinýrovali, o nějakých rozestupech nebylo ani řeči.
Jídlo vlastní mít nesmíte, místní je dost předražené, ale to je už taková klasika, to mě tolik nepřekvapilo, jak to, že největší tok ve vodním světě je neustálý tok lidí, kteří se valí stát frontu na další tobogán. A že normálně si vlastně ani trochu nezaplaveš.
Takže sice to prý byly hezké narozeniny, ale za rok bude narozeninový dárek jistě jiný. A do nějakého vodního světa, navzdory lásce k vodnímu pohybu, už nikdy ...
Žádné komentáře:
Okomentovat