Dnes je ten den, tedy výroční den, dokonce kulaté výročí, kdy vyhořelo Národní divadlo ´Je to sto čtyřicet let, kdy, sotva dva měsíce po otevření, divadlo vyhořelo. Často se prezentovalo jako národní tragédie s vyústěním ve vlasteneckou sbírku, jako že národ sobě. Ve skutečnosti šlo spíš o klasický šlendrián, logicky známý i z dnešních dob. Nevím proč si myslíme, že dřív podobní flinkové, kteří odhodí práci tam, kde je napadne, neexistovali. Divadlo vyhořelo na základě nedodržovaní bezpečnostních předpisů:-). A navíc ty náhody kolem, nebyla voda, nemohli najít stříkačku, hasiči na pohřbu kolegy. Ba dokonce jsem někde četla, že zemřelý hasič spáchal sebevraždu z nešťastné lásky k divadelní herečce...! To už je ale asi dost konstrukt. Že ale hasiči z Prahy dorazili na místo později než ti venkovští, to asi pravda je. Každopádně, pýcha obrozenců zmizela z tehdejší Ferdinandovy třídy a muselo se začít znova. Hodně peněz přidal starý Procházka, alias císař František, což ale nebylo tak silné reklamní heslo, jako že si ho postavíme a zaplatíme sami. A tak vzniklo heslo Národ sobě, které ale dneska děti znají víc než ze školy z pivní reklamy:-). 12. srpna 1811 divadlo tedy shořelo. Za dva roky bylo poté slavnostně otevřeno znovu. Tedy v roce 1883. Tuto událost pak o sto let později měla oslavit budova Nové scény ND. Tak, tolik v kostce asociace kolem Národního divadla a jeho požáru.
Žádné komentáře:
Okomentovat