Generační rozdíl Adidas

Když jsem včera opouštěla školu, již vánočně tichou a bez dětí, uprostřed chodby jsem objevila povalující se sportovní boty. AdidasJ. Velmi pěkné a zjevně zánovní. Tak jsem je sebrala a schovala v kabinetě, zvědavá, kdo se o ně v novém roce přihlásí. A napadlo mě, jak je všechno jiné. Moje generace by pro takové boty „zabíjela J“. Když jsem někdy v patnácti v Tuzexu sehnala svoje první Adidas, div jsem s nimi i nespala. Chodila jsem v nich v zimě v létě, ve sněhu i horku, opatrovala je jako oko v hlavě. A byla náležitě pyšná, že ty „ády“ mám! Byla bych snad ochotná si je vzít i do tanečních, kdyby maminka rázně nezasáhlaJ. Ve společenství svých vrstevníků jsem rázem byla o level výš, měla jsem adidasky J. Nu, a pro dnešní děti to nic neznamená, klidně je tady nechají válet a je jim to šumák. Nechci moralizovat, protože když to po sobě čtu, vypadá to spíš jako truchlící moralitka. Tak jsem to nemyslela. Spíš mě to pobavilo, takový malý generační obuvnický rozdíl. On třeba Ježíšek přinese botky nové, tak co jiného se starými, než je nechat ve školeJ. Anebo je to jen docela obyčejná roztržitost a domů někdo běžel v pantoflích. Nu, uvidíme, kdo se o ně přihlásí. Jistě ovšem vím to, že nám, co jsme v nich takřka spali, se to stát nemohloJ