Chytrý telefon

Ač všichni tvrdí, že pokrok kráčí mílovými kroky vpřed, v případě mobilní techniky se mi to zdá velmi kontraproduktivní. 

 Starý dobrý bonmot, že každá změna je k horšímu, na telefony pasuje jako ulitý. Minimálně z mého úhlu pohledu, předpokládám, že pubescenti, s pohledem takřka trvale přisátým k displayi, by se mnou zcela jistě radikálně nesouhlasili.

   Ostatně, já jsem stále konzervativně přesvědčená, že telefon je na volání, zatímco fotit se má fotoaparátem a na internet se kouknu na počítači. Nu, „chytrý“ telefon mě má přesvědčit o opaku, Nepřesvědčil. Naopak.

Uvrhl mě do hlubokého mobilního zoufalství.  Můj starý dobrý tlačítkový přístroj se odebral do věčných lovišť.  Nu, nezbývalo, než se pokusit vybavit se novým. A tady právě vyvstal kámen úrazu. V prodejně mi jako tlačítkový nabídli jen aparát pro seniory.  Jinak prý je v této variantě už jen Nokia, kterou ale na skladu nemají.  No to je tedy situace.... J.

Ne, že bych se cítila jako nějaká mladice, ale seniorský jsem zatím ještě s díky odmítla. Chyba lávkyJ.

   Tím pádem na mě zbývaly jen ty rádoby chytré. Bránila jsem se, ale po pár dnech bez spojení jsem zbaběle pochopila, že telefon dneska prostě potřebuji a tak jsem podlehla. A tím nastalo moje mobilní peklo. Odstartoval ho už neschopný mladík, který mi aparát prodával a na všechny otázky, které jsem mu položila, odpověděl tak, že jsem stejně nic nevěděla (asi měl jen prodat, víc nebyl schopen, jak tomu v naší prodejně O2 bývá velmi často).

   Šla jsem tedy znovu, abych se dozvěděla alespoň některé finanční záludnosti, které to samovolné připojování telefonu kde kam přináší.  

Něco málo jsem se dozvěděla, kupodivu, byť ti mladí prodavači na mě koukají jako bych přišla z jiné dimenze, protože nejsem nadšená z dotykového aparátu. To nejsou schopni pochopit a zírají na mě jak tele na nová vrata. Doslova.

   Já zas jak tele koukala na to, jak jsou všechny změny k horšímu. Naučit se volat dotykově (to je tedy protimluv) je opravdu oříšek. 

V rukavicích, které jsou nyní při pobytu venku docela nezbytné, prostě ani hovor vzít nedokážu. Napsat sms je úkol neobvyklých časových rozměrů, ke kterému rozhodně potřebuji obě ruce a hodně trpělivosti. Spoustu – podle mě chytrých - vychytávek, které měl starý telefon a které mi usnadňovaly život - tento „chytrý“ nemá. Nedá se normálně zvednout, pořád si dělá, co chce, stačí blbě sáhnout a už volám někomu jinému, no nevím, jestli si takto představuji chytrost. Jediná anomálie,(kterou jako chytrost patrně považují výrobci), těchto aparátů je, že komunikují s netem, pořád něco stahují a tím vytahují peníze z vaší peněženky. Tudíž bych tuto generaci telefonů nazvala spíš zlodějské telefony než chytré.         Doufám, že některé firmy pochopí a časem se vrátí zpět k tlačítkovým přístrojům, které budou sloužit svému účelu, tedy telefonování. 

Vždyť i miniaturizace ustoupila, pamatuji na doby, kdy bylo hitem mít co nejmenší telefon.  Dnes zase všichni tahají obří aparáty, na kterých se dotykově snaží být in.

Nu, raději budu spokojeně telefonovat, než šmidlat prstem po displayi, který mě stejně neposlouchá. Chytrost přeci nejsou žádné čáryJ