Fenomén Gott

Jsou okamžiky, kdy jde člověk proti své přirozenosti J. Musí J.

 Nechodím vůbec na koncerty (vyjma klasické hudby). Jinak nemám potřebu a více méně spíš averzi, vůči hluku, davům a mnoha dalším atributům provázejících monstrózní akce. Není světová ani domácí hvězda, která by mě zlákala k osobní návštěvě.

   Ale odříkaného chleba největší krajíc J. Návštěva ze Slovenska toužila po božském Kájovi a požádala mě o doprovod. A to zase nejde odříct. Tudíž jsem v sobotu vyrazila do O2 arény na megakoncert zlatého slavíka.  Nu, stres takřka hmatatelný, ale říkám si, že to prostě musím dokázat. V duchu si také (naivně) říkám, že soudě podle finanční krize, nemuselo by tam být moc lidí, lístek přeci jen není nejlevnější, je před svátky….
Ó, jak jsem se mýlila. Skutečnost byla přesně opačná. Po kontrole na detektoru kovů, přes který úspěšně projel můj pepřový spray, což mi ale došlo až mnohem později, jsme se vypravily do útrob haly.  

    Jelikož poprvé pro mě byl nejen koncert, ale i návštěva O2 arény, v duchu jsem musela konstatovat, že vstupní prostory této monstrózní budovy jsou pěkně hnusné. Pak mě rozladily toalety. Ani ne tak fronty, jako to, že už zvečera tam nic nefungovalo, teplá voda, mýdlo, sušáky, nic. Pak jsme se pokusily koupit si nějaké pití za eura. Slováci jsou přeci jen světovější než my. Většina prodavaček na nás koukala jak zjara a když porozuměla slovenštině, tak záporně vrtěla hlavou. „Eura, co to je, ta tady nebereme....!?“

Zajímavé je, že na čtvrtý pokus se to povedlo, tam eura brali, přičemž šlo zjevně o jeden občerstvovací systém. Prodávající dívenka patrně byla praktického a podnikavého rázu. Pití nám ovšem nalila do pohárku s portrétem zpívajícího mistra!!! J. Jinak se prý dnes pít nedá!?!

Tož jsme ucucávaly nápoj takřka z Karlova obličeje.

   Uvnitř arény to vypadalo opravdu jako v aréně. Narváno do posledního místečka. Všechny věkové kategorie. Všichni s Karlovým pohárkem v ruce J. 

Tolik lidí pohromadě ve mně budí klaustrofobické představy, rázem mám živé vize toho, jak vypukne katastrofa a my se tady ušlapeme (jeden z důvodů, proč nejezdím metrem J), ale snažila jsem se to potlačit. Usadily jsme se celkem pohodlně i s dobrým výhledem.

   A pak první překvapení. Koncert začal opravdu v osm hodin, žádná akademická čtvrthodina či čekání na hvězdu. Přesně v osm byl Karel na jevišti. A musím potvrdit, že byl vtipný, milý a vstřícný ke všem těm lidem, co měli potřebu si na něho sáhnout, potřást mu rukou či toužili po podpisu uprostřed koncertu. A že zpívat umí je všeobecně známý fakt, jeho písničky můžu poslouchat a mnohé mám i ráda, takže jsem, usazená jak pecka, spokojeně poslouchala jemu i jeho třem hostům (Dasha, Monika Absolonová a Gabriela Gunčíková). Všechny tři také mají zlato v hrdle, zpívaly fakt nádherně.

  A Karel jel dál. Nechápu, kde bere tu energii.  Zpívá, mluví, je vtipný, charismatický a pořád s úsměvem. Po jedenácté se končilo, ale se všemi přídavky vlastně zpíval až do půl dvanácté. Obdivuhodné.

   Pak samozřejmě nastal problém dostat se domů. Když nás davy vyplivly před arénou krátce před půlnocí a všechno se to valilo do metra, pocítila jsem až fyzickou nevolnost z tak obřího návalu lidí. Očekávajíc, že v tramvaji bude lépe, zase jsem se šeredně zmýlila.  Úsporná (nebo jaká)taktika MHD, spočívající v jednovozé tramvaji, způsobila, že narvat se do jednoho vozu byl takřka nadlidský výkon. Když si ještě polovina přidušeného vozu se zalíbením prohlížela kelímek s Karlovým portrétem, cítila jsem se tak trochu na nesprávném místě v nesprávný čas. 

Ale domů jsme dojely a koncert lze považovat za úspěšný. Karel je opravdu fenomén, je to profesionál každým coulem a obdivuji jeho elán a energii.

 A osobně potvrzuji, že je vtipný, charismatický a velmi vstřícný vůči svým fanouškům. Což asi není u některých jiných hvězd či spíš hvězdiček tak úplné pravidlo. Také tolik květin, co dostal, jsem v životě neviděla pohromaděJ. Ani ve středně velkém květinářství neJ. Nu, byl to prostě zážitek. Vždycky je něco poprvé. Stále sice dávám přednost domácímu CD, ale naživo jsem to docela zvládla. Asi i díky tomu, že je mistr opravdu Mistr.