Chci naopak referovat o záslužné akci pro studenty, kterou připravili zdejší šikovní
pánové, a je to právě normalizace v televizi.
Sešli jsme se ráno a rozešli
pozdě večer. Mezi tím sice byla obědová pauza, ale jinak to byl den nabitý informacemi.
Ať už se jednalo o normalizaci v publicistice
či oblíbenou husitskou tématiku. Poměrně zajímavá byla kolektivizace,která se změnila v ekologické téma J a takřka
nepochopitelný obraz ruské revoluce v televizní tvorbě 70. let. Člověka až vyděšeně napadá, že to vyrůstání v té
době bylo ještě horší, než vlastně tušilJ .
A ještě, když si vyslechne poznámku, že současná televize přistupuje k aktuálním výročím hodně podobně, jsme zase u toho, že všechno se opakuje.
Občas stávkovala technika, takže některé příspěvky běžely bez zvuku jiné zase nepříjemně hvízdaly,což je typické pro dnešní přetechnizovanou dobu. Mnohé věci prostě spolu nejsou kompatibilní.
Jen tak na okraj si neodpustím připomenutí, že i přednášet se musí umět, že jen vědět prostě nestačí. A tak některé příspěvky jsme vyslechli s velkým zájmem, jiné zase, díky přednesu ala uspávač hadů, byly pro mě důležité v tom, že to ty děti v lavicích nemají tak jednoduché, jak si myslíme. Musí tam sedět a poslouchat a když se vzepřou, jsou hned za drzouny.Dospělí si s tím problémem hlavu nelámali,když je to nebavilo, odskočili na cigáro nebo se ponořili do tajů smskování či brouzdání po síti. Prostě jako děti, zajímavá reflexe. Je dobré si občas to sezení v lavicích připomenout.
A ještě, když si vyslechne poznámku, že současná televize přistupuje k aktuálním výročím hodně podobně, jsme zase u toho, že všechno se opakuje.
Občas stávkovala technika, takže některé příspěvky běžely bez zvuku jiné zase nepříjemně hvízdaly,což je typické pro dnešní přetechnizovanou dobu. Mnohé věci prostě spolu nejsou kompatibilní.
Jen tak na okraj si neodpustím připomenutí, že i přednášet se musí umět, že jen vědět prostě nestačí. A tak některé příspěvky jsme vyslechli s velkým zájmem, jiné zase, díky přednesu ala uspávač hadů, byly pro mě důležité v tom, že to ty děti v lavicích nemají tak jednoduché, jak si myslíme. Musí tam sedět a poslouchat a když se vzepřou, jsou hned za drzouny.Dospělí si s tím problémem hlavu nelámali,když je to nebavilo, odskočili na cigáro nebo se ponořili do tajů smskování či brouzdání po síti. Prostě jako děti, zajímavá reflexe. Je dobré si občas to sezení v lavicích připomenout.
Zajímavá byla vsuvka o mimozemšťanech, ale nejvíc mě zaujaly
příběhy o normalizaci v dnešní hrané tvorbě. Jak je mé oblíbené heslo,
prostě, všechno je jinak............
Večerní finále pak bylo ve znamení projekce,ale musím
konstatovat, že už jsem sotva koukala. Nic se nemá přehánět, ani délka
zajímavých seminářů.
Zítra v práci budu patrně polomrtvá J. Nebo prostě podám
normalizační výkon.......... J.
Žádné komentáře:
Okomentovat