(Ne)usmívejte se, prosím

    Jeden můj známý je někdy poněkud rozladěný.  Všichni se na něho zlobí. On ale vůbec nechápe proč. Je přeci vždycky a za každé situace milý a pozitivní.

Musím potvrdit, že opravdu je.  Na dotaz, jak se má, se vždycky rozzáří a nadšeně deklamuje, jak je vše skvělé, báječné a dokonalé.  A navíc to vypadá, že to myslí vážně.

 Však také proto kritiku svého okolí nechápe. Jeho žena říká, že je až nesnesitelně pozitivní. Na první pohled nesmyslná výtka. Zejména v zemi, kde je národním zvykem na všechno nadávat. Jenže pravdou je asi fakt, že všeho moc škodí. Tak, jak jsou protivní neustálí škarohlídi, mohou vadit i věčně usměvaví optimisté.

A asi no. Co ho znám, vypadá jako prototyp ideálního Američana. Pořád se usmívá, všechno je OK a v pohodě, on je pořád happy a cool. Když se ostatní mračí, dodává jim optimismus, na všechno má pozitivní příměr. Řeklo by se, že našel recept na permanentní českou blbou náladu. Jenže on ji vzbuzuje také. Právě tím svým nesnesitelným optimismem. Život s ním prý moc veselý není, protože nevidí zlo, neslyší zloJ.

Muž, který vypadá na první pohled naprosto dokonale, je tím pádem v naší samonaštvávací realitě takřka k nepoužití.  Jeden tedy nikdy neví, čím dokáže své okolí naštvat. V realitě jsme všichni pořád naštvaní a zároveň si na to naštvání stěžujeme. Zejména, po návratu ze zahraničí, když máme živé srovnání. A když se objeví někdo, kdo jde proti proudu, jsme naštvaní zase. Zdá se, že tady se jeden nezavděčí. Asi kvůli typicky české povaze, aby bylo pořád na co nadávat.

Jak by to, nedej bože, na našich ulicích vypadalo, když by se všichni usmívali? Ještě by mohl vzniknout dojem, že se máme dobře a jsme spokojení, a to si přece nechceme přiznat. Ještě by nám to mohl někdo závidět, protože přeci nemusím mít stejnou kozu jako soused, ale hlavně aby sousedovi chcíplaJ

Jak se ale vyrovnat s neotřesitelným optimistou, nevím. Je to pro mě jen důkaz toho, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. I když nevím, jak bych se tvářila, kdybych takového věčně pozitivně naladěného člověka měla doma…………….

S kým bych si pak společně zanadávala?  JJJ

Přesto mám svého známého ráda a nezlobím se na něj. Zkouším se od něho učit optimistickému pohledu na svět. I když někdy bych všechny….JJJ