Ďábelsky čertovská středa

.......je jako vždy ve znamení pekelných rejů. 

I ve škole nám dneska pobíhalo hejno čertů s Mikulášem, ač nikdo nepředpokládá, že by gymnaziální děti měly z pekelných příšer byť jen náznak obav. Ale tradice je tradice. Navíc, pekelníci byli letos nominováni z mé třídy, takže to s sebou neslo práci s přípravou, organizací a následným úklidem, který se ukázal jako etapa z celé akce nejnáročnější. Ovšem byl mnohem víc náročnější, než se čekalo, protože ďábel dnes opravdu nespal. Při prvním pekelném vystoupení náhle prasklo topení a ze zdi se na nás valil vřící gejzír špinavé vody. Takže vypuklo opravdické peklo. Než se podařilo uzavřít hlavní uzávěr, byla třída vytopená, děti zmáčené a věci vodním živlem zničené. Velké děti z toho nadšeně profitovaly, neb šly domů. My ostatní jsme se pokusili dokončit mikulášskou obchůzku a odpoledne předstírat ještě nějakou výuku. Že ale budeme mít čerty s opravdickým peklem, toho se nikdo nenadál. 

 Nicméně děti si to užily, přecpaly se sladkostmi, paní uklízečka se vyřádila na vskutku čertovském nepořádku,ďábelsky si zanadávala a zase máme (ve škole) rok pokoj. 

Venku to zatím bublá před vypuknutím jiného pekla, byť mnohde už vybuchují petardy, což je novodobý kolorit tohoto svátku, který moc nemusím. A hlavně ho nemá rád Zachariáš. 

Patrně se mu ale ani letos nevyhneme. 

Sice jsme kapku zbrzdění odpolední poradou a řešením neobvyklých problémů, ale do podvečerního města se vrháme ještě bez asistence (opilých) čertů. Ti dorazí později, to už je pak radno nevycházet. Je to čas jako stvořený pro klidné sváteční posezení, třebas s čertovskými myšlenkami a ďábelskými představami J. A také kapkou rozechvění před zítřejším Mikulášem J, ale vše v klidu domova. Po tom divokém dnešku klid draze vykoupený. 
 Prostě zasloužený syndrom nory J.