Knižní veletrh

   Knižní svátek trval od čtvrtka do neděle, tedy pro aktivní účastníky takřka maraton. Já jsem jeho návštěvě věnovala až neděli, kdy jsem předpokládala větší klid, a musím konstatovat, že i tak mě tři hodiny mezi knihami poněkud vyčerpaly. Samozřejmě příjemně (a také finančněJ)

Proplétat se mezi Araby v hábitech bylo sice poněkud netypické, ale vzhledem k tématu veletrhu očekávatelné. Velký zájem budily mezi návštěvníky čtečky na elektronické knihy. Šla jsem je také ze zvědavosti omrknout, jde o zajímavou technickou vymoženost, kterou si ovšem zatím ráda odepřu. Všichni ji sice vychvalují, uznávám, že je i praktická, ale já k ní asi ještě nedozrála, ač jinak techniku miluji. V tomto případě zatím preferuji knihy papírové, byť jejich množství může být doma trochu na obtížJ.

   Z doprovodných programů mě zaujalo povídání o Divadle Na Jezerce, kde byli příjemní manželé Hrušínští s dcerou a autorka knihy o jejich divadle, Divadlo s rodokmenem. Hezké povídání a velmi pěkně korespondovalo s mojí zatím latentní, ale neodbytnou, myšlenkou věnovat se divadlu víc, třeba si založit takové nějaké malé divadélko pod věžíJ. Až objevím volné prostory, kdo ví? J.

   Mezi knihami se jinak dobře relaxovalo, lidí nebyly frustrující mraky, ale zase bylo dost lidí na to, aby to vzbudilo představu, že to obecně se zájmem o knihy a kulturu není zas tak špatné.

    Vyhořelý Průmyslový palác se své role zhostil dobře, jeden by netušil, že před třemi lety Levé křídlo lehlo popelem.  Popelem „lehl“ i letošní ročník Světu knihy, těšíme se na další. Ten by zase, doufám, mohl být pro mě pracovníJ