Mě spíš dneska v různých odkazech zaujalo, kolik lidí během téhle závěrečné vzpoury zahynulo. Podle statistik několik tisíc. A co víc, jde o nejvíc českých obětí v boji, kde skutečně Češi bojovali. A že my jsme moc nebojovali, je věc smutná a všeobecně známá.(Naskýtala by se tady příležitost k zamyšlení nad významem české armády, ale tím nehodlám kazit připomínku dávného povstáníJ.)
Je ovšem docela smůla zemřít v posledních dnech války L
Občas se zájmem procházím Prahou a hledám stopy tohoto povstání. Objevila jsem fotku děla na Letné, které odstřelovalo Staroměstské náměstí. Skoro bych řekla, že tam nemůže dostřelit, ale to by tam asi jinak nestáloL
A pomníčků a pamětních desek nacházím v Praze víc než dost, včetně vyhořelé radnice, kterou dodnes nikdo nedokázal opravit. Asi by to měli zkusit pracovití extremisté, těm by se to jistě podařiloJ.
Je dobře, že alespoň tímto způsobem se na toto ojedinělé české vzepnutí nezapomíná. A tak příští stanice Pražského povstáníJ
Úsměvné, ale zároveň smutné. Běda národu, který zapomněl svou minulost! Alespoň se to říká. Tak snad se to studenti doučí. :)
OdpovědětVymazat