Jistě, pane ministře

   Jedno z nejúspěšnějších představení na Vinohradech. Alespoň tak praví pražská šeptanda. Plné divadlo napovídá, že na tom bude něco pravdy. A po představení mohu konstatovat, ano, je to výborná hra, skvělé výkony a dokonalý obraz současnosti. Skoro se až nechce věřit, že by mělo jít o jinou realitu, než tu naši. Z tohoto úhlu pohledu je to představení smutné až depresivní, i když jinak se báječně bavíte. Chvíli se mi vracelo jakési  déja vu, jako když jsem za minulého režimu seděla na nějakém představení, které v jinotajích či veřejně tepalo do systému, a celé hlediště souznělo. Tady jsem to místy vnímala podobně, rozdíl je snad jen v tom,  že teď tu hru nezakážouJ.
  Pan Preiss v hlavní roli je skvělý obraz všech našich politiků a jeho výborný výkon byl po zásluze odměněn dlouhotrvajícím potleskem. Ale i další pánové byli skvělí, ostatně jsou to všechno charismatičtí a zajímaví herci: Jan Štastný, Jiří Dvořák, František Němec či ze záznamu již zesnulý LVladimír Dlouhý.
   Žen mnoho nehrálo, ostatně i to je obraz naší politické scény. Ale dámy Postlerová a Kolářová byly skvělé jako vždy.

  Martin Stropnický pojal režii interaktivně, takže v hledišti bylo dost komparsu, který vás svými výkřiky a výskoky vtahoval do děje. Nevadilo mi to, ale když se při první příležitosti vedle mě vztyčil mladík s poměrně hlasitým projevem, dost jsem se leklaJ. Balónky, snášející se nám v závěru hry na hlavu, už mě jen pobavily.

  Srovnání se seriálem nemám, ten jsem (bohužel) neviděla, ale divadlo bylo výbornéJ