Svatá kráva

Už jsem si skoro myslela, že jsem se svými nářky na hluk a odporem k organizovanému fotbalu samojediná. Doma, a vlastně i v práci, dostávám takové smysluplné rady, jako abych to nevnímalaJ No, to se lehce řekne, hůř udělá. Nicméně potkala jsem paní při venčení psíka, která se rozčilovala nad páteční helikoptérou. Drnčela nad Letnou celý páteční večer, zjevně s cílem kočírovat rozvášněné fanoušky. Ovšem tomu, aby v sobotu ráno nebyla Letná dost intenzivně znečištěná výkaly a zvratky oslavujících fandů, nějak zabránit nedokázalaL Nicméně v pátek, kdy se psík třepal strachy z intenzivního hluku a my dvě na sebe musely dost křičet, abychom se slyšely, prohodila žena zajímavou myšlenku. Je úžasné, jaký je ten fotbal svatá kráva. Co všechno se kvůli němu podniká, kolik policistů stáhne, aby hlídali masy nezvladatelných příznivců šílenců, co na hřišti honí jednu mičudu. Na to peníze jsou. Ba co víc, vypravují se pro ně zvláštní vlaky, speciální autobusy, mění se dopravní řád. Oni to pak všechno, včetně zařízení stadionu zničí a náhradu škody z nich nikdo nedostane. To mi tedy rozum nebere, a jsem moc ráda, že nejsem sama. Ovšem se svatou krávou se nic nenadělá, Indové by mohli vyprávět. Na tu se nesaháJ Je to takový systém, který znali už římští moci páni, chléb a hry. Plebejcům se poskytne laciná zábava, kterou fotbal bezesporu je, a oni se vyřádí, a nemají čas reptat proti vrchnosti. Řekla bych, že takových svatých kravek je tu několik. Jediným řešením je asi nemoc šílených kravJ