sobota 28. května 2011

Doktorát

Telefon zazvonil v osm hodin večer. Hlas ve sluchátku zněl zvídavou nejistotou.
„Studijní oddělení,“ představil se neosobním tónem.
„Přijdete k zítřejší zkoušce?“
    Vzhledem k tomu, že se na doktorát připravuji už tři roky, připadalo by mi to jako neúcta k mé vlastní práci, kdybych řekla ne. Natrápila jsem se s odbornou prací, najezdila na setkání s oponentem, investovala plno peněz do studijní literatury, protože nestuduji v Plzni, ale v Praze.  Takže ano. Dokonce jsem byla ráda, že ten den už nastal a celý ten maraton bude za mnou.
Odpověděla jsem tedy souhlasně a napjatě čekala, co bude dál. Že by se snad zkouška nekonala?
Tón hlasu na opačné straně drátu se rázem změnil v mírně direktivní.
    „Tak s sebou přinesete dvě lahve šampaňského, čtyři chlebíčky na člena komise, (členů je osm), kávu a nějaké zákusky.“
„Prosím?“
„Ty láhve vlastně mohu být tři. Tady se to tak dělá, komise je na to zvyklá.“
„Kde to mám asi teď koupit?“ zmohla jsem se na celkem nesmyslnou obrannou reakci. „Je večer.“
„Já už jsem to obstarala, vy mi to jen zítra zaplatíte,“ zašvitořila sekretářka studijního oddělení Filozofické fakulty a zavěsila.
„Jak zaplatím?“ slyším se říkat do hluchého sluchátka. „Já nehodlám nic kupovat.“
Bylo ale pozdě.  Zavěsila, aniž se dozvěděla, jak moc mě její nehorázný požadavek šokoval.
Zvláštní, jak vás taková situace vyvede z míry. Nedělám o našem systému, a školství už vůbec, nějaké iluze, ale takovou neomalenost a nehoráznost jsem vskutku nečekala.  To je opravdu jak v nějaké banánové republice.
    Přichází dilema, co teď? Podlehnout a jít ke zkoušce obtěžkaná luxusní svačinkou pro skupinu zkoušejících dinosaurů, či hrdě odkráčet středem a zahodit tři roky usilovné práce? 
    Vzhledem k tomu, že se nejedná o můj vlastní příběh, nebudu jeho zamotaný konec rozuzlovávat, jistě bych se zase rozčilila. Jen mě prostě šokovalo, jak je slušný člověk na podobnou nehoráznost krátký a jako ho vlastně snadno zaženou do kouta. A nemusí ani do Plzně. A pak máme někde hledat morálku, i když i na akademické půdě aby hledal v poledne s lucernou a marně.




4 komentáře:

  1. Vzhledem k tomu, že je konec května, se asi nejedná o apríl. V tom případku to je "hnus fialovej".
    Nejen pravda a láska, ale i obyčejná slušnost je naší společností hozena do bláta. S podivem, co všechno se dokáže za jednu generaci zdevastovat. Skoro VŠECHNO!

    OdpovědětVymazat
  2. Hodil by se sem snad jen smajlík, který zděšeně valí oči.
    Josefka

    OdpovědětVymazat
  3. Jitko,
    já zírám.To snad není pravda...Nejdřív u Wlčice osoba ouřední a teď tohle u tebe :-(.No blééé.

    OdpovědětVymazat
  4. no mě to tedy nepřekvapuje, jen co jsme měli dle zvyku dovalit ke státnicím..taky jsou na to paní profesorky zvyklé, když zkouší..že dělají jen svou práci, jsme se po pěti letech studia taky nezkoušeli říct..nevím, jestli někdo někdy zkoušel, ach jo...

    OdpovědětVymazat