Do prčic

Do Prčic dneska vyrazilo asi dvacet tisíc lidí. Já chodím  už dvacet let, ovšem pouze teoreticky, prakticky vždycky zvítězí moje lenora a do prčic maximálně někoho pošlu, než abych tam došla. Nicméně dneska to i v Praze vypadalo trochu, jako v PrčicíchJ Vyvedla jsem děti do muzea. Národního. S bohulibou myšlenkou, ať ho zažijí ještě před rekonstrukcí a trochu se dovzdělají ve starých pověstech českých. Ovšem když jsme se vynořili z metra a spatřili ty mraky lidí před Muzeem, šly na mě mrákoty. To snad ne, tolik kultury milovných Pražanů? Samozřejmě mě hned popadly zaječí úmysly, davy lidí prostě nesnáším. Ovšem když nás vpustili do arény, tak se to množství docela rozptýlilo. A vzápětí jsem zjistila důvod, vstup zdarma. Byl dneska den muzeí či co, a proto vstup v celé Praze zdarma. Bylo by tedy zbytečné hledat nové muzeum, tudíž jsme vytrvali. Dětem se to líbilo a tak se akce vlastně vydařila. Ovšem ze skupinových návalů dnes nešlo uniknout. Při opouštění Muzea se již houfovaly mraky nespokojených odborářů ke svému dnešnímu hlasitému protestu. Zavřená magistrála bez aut vypadala takřka bizarně. Vzhledem k naivní představě, že bych mohla odpoledne odjet za tichem, jsem oslovila postávajícího policistu s dotazem, kdy že magistrálu otevřou. Chlapec v uniformě byl ovšem evidentně posila odněkud z Moravy, který neměl o magistrále ani ánunk. V první chvíli dokonce ani nevěděl, nač že se ho ptám. Když pochopil, že se ho ptám na dopravní komunikaci, vedle které stojí, jen pokrčil rameny se slovy, že to vůbec netuší. Tak jsem mu poděkovala a přes houfující se demonstranty se probila do klidnějších vedlejších uliček. A pro jistotu zůstala doma, protože bych taky mohla dojet někam do PrčicJ