Očkování být musí. I když se pejsek moc netváří. Ale ač nesouhlasí, je hrdina, poctivě to vydrží. Sice smutně koulí očima, tváří se, že mu všichni ubližují, ale nechá se bodnout, ani nepípne, na pana doktora nevrčí. Pan doktor je ale také vlídný, je na něm vidět, že pejsky má rád.
A pes je následně rád, že jdeme pryč.
Smutek z očí rázem mizí a vrací se radost ze života. Moje radost
je kapku kontaminována pohledem na účtenku, jedno bodnutí je z hlediska finančního docela nadstandardní. Třeba, když srovnám s cenami, kdy se nám povedlo dát psa očkovat na venkově....
Ale máme to za sebou, hurá. Další očkování zase za rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat