Jisté nejistoty

   Konec října se pravidelně nese v duchu oslav státního svátku, kdy si připomínáme existenci útvaru, který již několik desetiletí neexistuje.

Ne snad, že bych něco zásadního měla proti první republice, ale trvala jen dvacet let. 

A ačkoliv si ji nyní glorifikujeme, zcela jistě měla i své špatné stránky. O těch se ale dnes moc nemluví, nehodí se do současného obrazu. Tak slavíme, ač všechno je vlastně jinak.

Tak tomu je ale i jinde během října. Mluví se kupříkladu i říjnové revoluci, která byla v listopadu. Naštěstí se dneska neglorifikuje, byť někteří k tomu znovu mají sklony.

 Jinak je i pořadové číslo měsíce. Počítáme ho jako desátý měsíc, byť z latiny jde o octo, tedy měsíc osmý. Tak tomu chtěli i staří Římané, které sice vnímáme jako praotce evropské civilizace, ale tím, jak je všechno jinak, z nich už dávno nevycházíme.

 A to ani v desátém měsíci v roce, který býval kdysi osmým a dneska je z něj přechodové období, kdy se mění délka dne a noci, střídá letní a zimní čas, mění se teploty z přijatelných na chladné. Probíhá říje, která do české kotliny přinesla ojedinělý název měsíce, který jinak ve většině zemí nazývají variantami octoberu.

  Možná se pletu, ale zdá se mi, že zatímco většinou v kalendáři nacházíme nějakou jistotu, říjen je typický svou jinakostí. Ostatně, kdo z nás na vlastní kůži nezažil krásně barevný čas stejně jako nesnesitelné plískanice a vtíravé mlhy spojené s určitým splínem?

   Lidé z meteorologie mi ale vysvětlili, že dnes už ani to neplatí. Všechno je tak jinak, že ani v říjnu nevíme, na čem jsme. Zda můžeme plánovat houbaření, otužování nebo výlet na lyže. O jistotě si můžeme nechat jen zdát. Proto možná s takovou vytrvalostí slavíme vznik republiky, která sice už neexistuje, ale možná právě proto je takovou nezpochybnitelnou jistotou.

Někteří se samozřejmě proti němu vymezují, ale většinou jde o minoritní výkřiky nesouhlasu.

A když pak přijde kupříkladu pozvání na slavnost do Španělského sálu nebo možnost podzimních prázdnin, tak se nad veškerými pochybami většinou mávne rukou a všichni jsou rádi, že vůbec to říjnové výročí máme.

 Může za to i nostalgie. Ne, že bych proti ní něco zásadního měla. Ve skutečnosti jsem někdy sama nostalgická až moc. Přesněji řečeno, dojímám se nad věcmi, které mě dřív nechávaly v klidu. A stabilní jistoty, které jsou navíc respektovány a společně prožívány k nim určitě patří. Potíž může být hlavně v tom, že každý vnímá ty své pevné body jinak. Výročí republiky spojené s podzimními prázdninami nabízí jednu společnou. A všem nám přeji, ať nejen říjen přináší i ty jistoty vlastní. V nejisté době jsou to dobré opěrné body.