Nerozumím tedy mnoha věcem, ale tady konkrétně Velké pardubické. Mám pocit, že je to až nějaká zvrácenost.
Z nějakého důvodu prestižní závod, vítěz bývá oslavován.
Což ale ty časté masakry, podle mě, neomlouvá?
Už roky se na to ani nemohu dívat, byť jinak mám dostihy docela ráda a s chutí na ně kouknu. Na Velkou jedině ze záznamu, když už vím, že žádný mrtvý nebyl.
Tu letošní tedy opět vynechávám.
A nerozumím tomu, proč se vůbec jezdí. Měla jsem pocit, že kolem koní se motají lidé, co je mají rádi. Pak o to víc nerozumím, že toto dovolí??
Pokud o tom skoku něco málo vím, tak se na Taxisu netrénuje, koně ho neznají a jednou ho jenom jednou, naostro, právě při závodě....?!
Což je tedy brutální záludnost, myslím si já.
Ostatně, i pokud se mýlím a trénovat mohou, je to hnusná překážka, není jim vlastní, takže je to vlastně takový vražený skok.
Pamětníci masakru z roku 84 by mohli vyprávět. I dneska ten záznam budí emoce.
A ačkoliv se parametry skoku upravily, stejně je to zbytečná překážka. Takový přežitek minulosti, který by do dnešní doby asi již patřit neměl.
A nemohu se zbavit vtíravého dojmu, že jde jen o diváky, vůbec ne o koně. Když tam budou koně padat, a umírat, bude se zvedat sledovanost.,,,
Možná to tak není a vidím to úplně jinak, ale zbavit se toho pocitu nejde...
Navíc, z mého hlediska je to zbytečný skok, kazí to závod, dojem a zabíjí koně. A to je mi líto, ač nejsem koňák tělem i duší, nejezdím na koni. Jen je obdivuji jako krásná zvířata.
A jako pejskař bych dobrovolně svého psa neposlala do situace, kde může přijít o život...
Asi tak...
Prostě tomu nerozumím...
Žádné komentáře:
Okomentovat