Měsíc od vypuknutí války. Měsíc hrůzy a utrpení v přímém přenosu.
Občas se setkám s kritikou lidí, že nechtějí pomáhat uprchlíkům, jako že jim závidí mobil. Nebo hezké oblečení. ..
Přemýšlím, zda je to pravda nebo hoax, nikdy jsem totiž takové člověka nepotkala. Opravdu osobně neznám člověka, který by konstatoval, že nepomůže uprchlíkům z Ukrajiny proto, že si všiml, že mají mobil. Nebo dobrý mobil....?
Někdy si myslím, že to musí být nějaká mediální floskule, která si tak nějak žije vlastním životem a každý si ji tak používá, jak se mu zrovna zachce.
Možná se ale mýlím a takoví lidé opravdu existují. Závidí uprchlíkům státní příspěvek. Mobilní telefon, značkové oblečení....
Pokud tomu tak je, zajímalo by mě proč? Ráda bych někoho takového poznala a popovídala si s ním. Proč to tak má? Co mu chybí a proč si myslí, že když někdo uteče z válkou zničeného domova jen s mobilem, měl by ten telefon radši někde zahodit, aby mu to někdo nevyčetl.
Jsou takoví lidé reální nebo je to jen snaha kritizovat?
A pokud jsou, kde se stala chyba? V jejich výchově, vzdělání, empatii? Někdo jim ublížil? Zklamal je stát, že jim nikdy nepomohl a teď oni cítí křivdu, že na ně zase nezbyde?
Jsou to všechno jen takové nástřely otázek, protože těm mobilům se mi fakt nechce věřit, ale leze to na mě ze všech stran, tak to asi někde zní a někdo to tak má?
V souvislosti s tím jsem stejně zvědavá, co to všechno udělá s českou společností a naší povahou. Není to tak dlouho, co jsme všichni šili roušky a pak je zase svorně skoro všichni odmítali.
Dost se na tom - podle mého- podepsala média. Furt dokola jste slyšeli, šijte roušky, moje rouška, tvoje rouška... A nic jiného.
Byť srovnávám nesrovnatelné, trochu je to tu zase. Furt dokola slyšíte, pomáhejte, zachraňte, pošlete peníze...
Děti ve škole mi nedávno říkaly, že se cítí až provinile, když tolik nepomáhají. nebo když to nezveřejňují na sociálních sítích, protože tam je to teď hodně in, zviditelnit se s pomocí pro UK....
Není to tak dávno, co Češi nechtěli přijmout ani sirotky ze Sýrie. Oni ale stejně tak utíkali před válkou jako lidé nyní. ...?
Proč jsme se tak bránili a nyní tak aktivně pomáháme? A neomrzí nás to? Nezničí to média tím svým neustálým pomáhejte, plaťte, budete se mít hůř, ale pomáhejte?
Nerozumím tomu.
Jistě, může v tom být strach z Rusa, naše historická zkušenost s okupací a plno dalších věcí. Lidé z Ukrajiny jsou nám blízcí, máme tam přátele, což v Sýrii už tak běžné není, ale stejně, je to divné...
Dřív jsem hodně slyšela takové to pohrdavé - úkáčka, uklízečky, dělňasové....
To se ale zaobaleně objevuje už i nyní, velkoryse nabízíme zachráněným lidem, že nám mohou uklidit nebo umýt okna ( teď tedy čerpám ze sociálních sítí a možná je to nespravedlivé, ale někdo to tak má)
a cítíme se velkoryse, že pomáháme.
Nechci nijak zpochybňovat pomoc našich lidí ukrajinským lidem. je mi jich strašně líto a v rámci svých možností ráda pomohu.
Jen přemýšlím, jak dlouho to společnosti vydrží. Kdo pomáhá na oko, kdo to fakt cítí, koho to přestane brzy bavit. Co to udělá se společností, až to vláda hodí všechno na ně (podobně jako nás nyní vyzývá, ať nejezdíme a netopíme, protože tak Putina fakt zastavíme).
A co se stane, až se Ukrajinci vzpamatují a začnou chtít žít i v emigraci důstojně, tak jak žili doma? Tedy chodit do práce ( ne uklízet z milosti), bydlet na určité úrovni, ne v tělocvičně nebo u někoho doma, vezmou mnoha lidem práci - to ale myslím pozitivně, protože mnoha českým lidem se fakt makat nechce...
Takže tečka na závěr. Není to o mobilu, je to o mentalitě. O naší mentalitě. O schopnosti pomáhat. Doopravdy, ne jen pro fotku na instagram.
Ale znovu mi to nedá, musím to říct. Mnohem horší než čísi luxusní mobil, který údajně komplikuje česko - ukrajinské vztahy, je fakt, který ale mediální prostor neřeší ani zdaleka tolik, jako mobilové hoaxy. A totiž, že česko -ruské -putinovské vztahy tady byly léta v kurzu, podporovány, tolerovány a přehlíženy. Šlo o peníze, o vliv a o moc.
Ruské Karlovy Vary. U nás na Letné přerusováno....
Zajímavé je, že ruskou školu, teď prázdnou, ukrajinským dětem poskytnout nechtějí.
Tolik prázdných budov po Rusech a my ubytováváme uprchlíky v nevytopených tělocvičnách.
Válku v Gruzií nikdo moc neakcentoval, pojmy Abcházie či Jižní Osetie nikdo moc nezná, nad Krymem jsme se naoko pohoršili, ale nic se nedělo. A tak bych mohla pokračovat. Nejde to celé spláchnout pohoršením nad tím, že někomu vadí ukrajinské mobily. ( a kdo ví, jestli).
A pokud pomáháte, tak vytrvejme. Protože to je jediné, co asi má smysl. Vždyť oni ještě na počátku letošního roku, co roku, skoro do konce února, žili stejně, jako my. A stačí málo a jak žijí dnes?
Mimochodem, já bych si na útěk mobil brala taky. A pak ještě jezevčíka. A pak by mě se psem nikdo neubytoval:-)
Jen mi nejdou z hlavy ti syrští sirotci. Proč je tehdy nikdo nechtěl? Že by také měli mobil? Nebo nedej bože, dokonce i i - phone?
Že to není o mobilech?
