Havárie

  Nedávno se před naší školou srazila dvě auta. Rána jako z děla. Srdce se mi zastavilo, možnost , že tu nějaký šílenec srazí dítě je víc než reálná. Naštěstí šlo pouze o plechy. Vinu v podstatě nesli oba řidiči, protože jeden letěl sice po hlavní, ale jako blázen ( řekla bych, že si padesátku spletl se stopadesátkou), druhý jel ve směru, který se sice tváří jako hlavní, ale prý hlavní není. Zde funguje (jak pravil kdysi jeden policista) klasická přednost zprava.  Že jde o křižovatku dost chaotickou a nepřehlednou, navíc  u školy, takže by si asi značení zasloužila, nikoho nezajímá. Auta se zde často řítí jako šílenci, bez ohledu na předpisy, o nějakém pravidlu pravé ruky, nedej bože o škole, nemluvě. Tentokrát to odnesly plechy. Řidiči tedy s takřka viditelnou vzájemnou nevraživostí čekali na Polici, my ze školy občas zvědavě vykoukli, co se bude dít. Náhle se objevili dva policisté. Pěšky. Že by česká Policie šetřila až natolik, že k havárii vysílá pěší hlídku?

Nikoli, pěšáci se tam nevyskytovali kvůli havárii. Vynořili se tam proto,aby mohli pokutovat nesprávně parkující vozy. Byl den čištění ulic, tak se dal čekat tučný úlovek. Nabourané vozy je viditelně překvapily, takovou komplikaci asi nečekali. Pro jistotu to rychle stočili na protější chodník a jali se v méně viditelné zóně pokutovat nešťastníky, kteří nestojí pět metrů od přechodu či jedním kolem na pražské zeleni.  K havarovaným vozům poté (za dlouho) dorazila hlídka motorizovaná. Zažili jsme tedy v praxi heslo pomáhat a chránit. I dětem jsme na příkladu ze života mohli snadno ukázat , jak to u nás chodí. Prostě to byl den jako podle Komenského: Škola neodtržená od praxe. Vše viděli na vlastní oči.

A tak to má být. Vtíravou podotázku, že by asi Komenský sám žasnul, nechám bez odpovědi.:-)