Negace

   Někdo to má jako životní program. Být negativní. Vždy a za každé situace. Nenechá na ničem chlup suchý. Disponuje schopností rozložit všechno na molekuly. Přesto se cítí být spokojený. Když mu nabídnete pozitivní pohled, jako byste mu sebrali pohonné hmoty. Najednou nemá o čem hovořit.

Prostě tu svoji negaci potřebuje. Do určité míry je to v záplavě všeho pozitivního vlastně i osvěžující. Jeden se prostě nemůže pořád jen usmívat, zubit a být v pohodě.

Jen se z takové negace nesmí stát vysavač vaší energie. Takzvaní „energetičtí upíři“ jsou rovněž vybaveni skvělou negativní zásobou. Od běžných negativistů se ovšem diametrálně odlišují, minimálně tím, že vás většinou titán nezdeptají. To totiž docela dobře svedou i ti pozitivně naladění. Vybavuji si jednu sluníčkovou dámu, která byla tak sladká, že už jen představa její blízkosti vyvolávala citový diabetes.  Na všem hledala tu lepší stránku. Při prvním setkání to samozřejmě bylo milé, neřku-li příjemné, ale velmi brzy se z napohled hezké vlastnost stalo něco nepřirozeného, únavného

 až vyčerpávajícího.

Pořádně se s ní nedalo o ničem mluvit, pořád se usmívala a šlehala kolem sebe frázemi, kde pořád dokola znělo, že je to dobré, skvělé ba uchvacující. Jako třešničku na dortu pak dodával odporující informaci, že ona to tak nemá.  Brzy deprimovala své široké daleké okolí a lidé se jí raději vyhýbali. Vlastně se transformovala v energetického upíra. ¨

Zní to na první poslech možná i trochu jako protimluv, ale i pozitivní myšlení může být problém. Pokud je ho přespříliš.  Vyrovnanost je totiž v té míře. Když je něčeho příliš, škodí to, jakkoli šlo původně třeba o dobrou věc.  To, že všeho je třeba s mírou (někdy i s Mírou, to je potom klasické dva v jednom), není Nic nového pod sluncem.  Zaujalo mě to hlavně v souladu s tou negací. Člověk už má asi trochu „vymytý mozek“ tím neustálým tlakem na „keep smiliing“ (které v našich zeměpisných podmínkách vystřídalo dříve vnucované „ vsjo chorošo“. Kapka negace pak rozhodně nemůže uškodit. Respektive než negace trocha zdravého skepticismu a kritického pohledu. Protože všechno nemůže být trvale sluníčkové, to snad musí být jasné i těm věčně pozitivním lidem. Jen energetickým upírům je všechno jedno. Nevybíravě sají, a pokud je neidentifikujete a nevyhnete se jejich přítomnosti, vysají vás až do morku kostí. Jedno, zda negativně či pozitivně. Obé je prostě nad míru.

Největší umění je to rozeznat a pojmenovat. Mně to většinou moc nejde a pak se divím… Jen abych se nedivila nad míru…J