„Je to totiž německý,“ zdůrazňuje
moje německá kamarádka, když si pochutnáváme na jejím lahodném občerstvení.
Není jediná, kdo preferuje německou
kvalitu potravin. Jiní ani nemusí být původem Němci, aby si považovali německé
potravinové kvality.
„jak je to německý, má to šmak…“
tvrdí někteří. Jiní zase mají teorii: „
To víte, Němci, nic neošidí.“
Kdysi jsem chtěla vzdorovat. Když
mi opakovaně servírovali německé klobásy, napadlo mě trumfnout je českými
výrobky. „Je třeba trochu hledat,“ pokusila jsem se vysvětlit své první
nezdary.
Zřejmě to na nikoho neudělalo
dojem. Ten jsem vyprovokovala až klobásou zaručeně domácí výroby, kterou
z vlastních surovin vyrobil můj šikovný strýc. Přesvědčit naši „ chuťovou
komisi“, že jde o český výrobek, nebylo vzhledem k předchozím zkušenostem
vůbec snadné.
Mně osobně však všechno německé
úplně stoprocentní nepřijde. Z řízku s omáčkou, který jsem okusila kdysi
v mládí na jakési německé výpravě, se mi ještě dnes orosí čelo a zvedne
žaludek.
Nechce se mi také věřit, že by
všechny jejich potraviny byly tak stoprocentně kvalitní a problémy typu „posypová
sůl v jídle“ či „salmonela v dováženém polském mase“ by se jich vůbec
netýkala. Ale asi tomu tak bude. Nebo minimálně půjde o problémy marginální a
přísně trestané, což je věc, která v našich končinách asi chybí.
Neexistuje žádné důsledné potírání nepravostí. Pak tedy jíme, co jíme
a když si chceme dopřát kvalitu,
vyrazíme za hranice nakupovat za eura.
A tady přichází další šokující zjištění. Že ty
kvalitní německé potraviny jsou výrazně levnější než ty naše v Bille či
v Lidlu. Proto si v německém pohraničí (i jinde) většinou napakujeme
nákupní košík
a pak si lebedíme, že všechno to
německé je výrazně lepší.
Většinou je to navíc i pravda.
Dám hodně na vlastní zkušenost. Dlouho jsem
totiž německému jídlu vzdorovala. Na můj vkus je příliš hospodské, klobása a
tuplák piva mě prostě na první dobrou nijak neoslovují. Asi proto, že snadno
podléhám trendu o zdravé výživě, což klobása rozhodně nepředstavuje. A tak
k jejímu ochutnání došlo v mém případě poměrně pozdě. V sestavě
s čerstvým bavorským preclíkem a sklenkou kvasnicového piva dokonale
převálcovala překvapené chuťové buňky a získala zcela jasné vítězství. Přitom
jsem tak dlouho odolávala.
Ne, že bych chtěla dělat reklamu na
německé klobásy. Spíš se mi nějak potvrzuje ta úvodní teorie, se kterou jsem
v počátku moc nesouzněla. Že když je to německé, kvalitní a precizní, je
to prostě diametrálně odlišné.
Přesto musím ve svém kulinářském
poznání vytrvat. Nechce se mi totiž věřit, že jde o neměnnou pravdu. Zatím mě
ale německé jídlo a potraviny přesvědčují, že ano. Jen nesmím nakupovat
v českém Kauflandu, tam tu pravdu zatím vůbec nevidím:-)
V naší vesnici je obchod, který nabízí německé zboží, dveře se tam netrhnou:) Stačí porovnat složení stejného výrobku z Německa a kupovaného u nás a není co řešit.
OdpovědětVymazat