Svoboda slova

Svoboda slova je v poslední době skloňována ve všech pádech.  Karikatury časopisu, který třeba u nás dosud většina národa logicky vůbec neznala, vyvolaly diskusi o tom, co je svoboda slova a co je už obyčejné zesměšňování a urážení a kdoví co ještě.  Ono to má samozřejmě mnohem složitější konotace, které nechci rozplétat. Nechci hodnotit pařížské události, které jsou tak tragické, že se mi dosud těžko vstřebávají, ale o svobodě slova si popřemýšlet mohu. Je to totiž jedna z mnoha svobod, o které jsme bojovali a které jsou postupně nenápadně (nebo i nápadně) vytlačovány, likvidovány a potlačovány. Dnes je tedy na řadě svoboda slova, která, podle mého názoru, třeba u nás už dávno nefunguje. Nemohu v podstatě veřejně ventilovat své názory, aniž bych za ně nebyla pranýřovaná. Tedy v případě, že se odlišuji od oficiálního proudu. Pokud se držím současné oficiální linie, pak budu zcela logicky glorifikována. Ale to tady už tolikrát bylo, naposledy v době poslední totality. Takže to vnímám tak, že svoboda slova ano, ale odsud posud. Nebo jinými slovy, jen někomu.  Takže dvojí metr, pokrytectví, diplomatická korektnost, strach pojmenovat věci pravými jmény, říci, co si opravdu myslím. Takže si mohu klást otázku, jak je to u nás s tou svobodou slova? Asi bídně. Snad jen, že mě tady za opačné názory nikdo nezastřelí (zatím), možná ani nezavře (rovněž zatím). Ale na řadu problémů si lze velmi snadno zadělat, pokud sdělíme světu (případně studentům) jako to vidíte vy. Nu, řekla bych, že tento současný způsob svobody slova zdá se mi poněkud podivný…

Taková aktuální farma zvířat. Či spíš už džungle zvířat, kde nejen, že jsou si všichni rovni, ale někteří rovnější, ale hlavně vskutku přežijí ti, co mají nejlepší mimikryJ