Tak až dnes

Původně jsem se chtěla znovuotevřít už v úterý, ale před koncem pololetí se ve škole dokáže vytvořit takový blázinec, že jsem byla ráda, že stihnu vypsat všechny nezbytné kolonky, které po nás dnešní doba papírová vyžaduje. Psát ještě něco navíc, třeba do blogu, který vyžaduje čím dá víc autocenzury, jsem neměla v podstatě energii. A tak ho pouštím už dnes. Se všemi jeho plusy i mínusy, se všemi těmi kritickými připomínkami. Ale napsala jsem si to už v úterý, tak to nebudu opakovat. A otvírám ho na prahu týdne, který bude hektický ještě víc,než je na konci ledna obvyklé.  Krom běžné divočiny s koncem pololetí nás čeká ještě den otevřených dveří, který zatím vypadá jako megaakce.  Učíme ve dvou směnáchJ. Do toho mám autorské čtení ( to se totiž nikdy nedá rozdělit, buď není nic nebo všechno najednouJ), a aby toho nebylo málo, tak na stejný den připadly i naše první letošní Hovory. A tak to prostě je. A dnes znovu otvírám. Jsem zvědavá, jak to prostě zvládnu.