Do práce

 Některým dnes už začínají pracovní povinnosti. Sice si neumím představit pracovní morálku po svátcích, kdy přijdete do práce právě v pátek. Ale to je život.  My naštěstí jdeme až v pondělí, takže je před námi víkend na adaptaci. Nicméně, i mě pracovní den láká nějak pracovat, a to asi nejlépe písemně. Začít novou knihu, nové povídky či prostě něco nového....
  Nebo zrekapitulovat něco staréhoJ.  
Co mě třeba zaujalo o svátcích? Tak dejme tomu pro mě nepochopitelný exces, kdy někde ve Francii zakázali vystavovat Betlém. Prý to odporuje náboženské toleranci! Tak to odporuje mému chápání. Jaké toleranci v křesťanské Evropě? Kdo si to vymyslel? Čí toleranci či respektive netoleranci to odporuje?  No, ono na to jsou v podstatě jednoduché odpovědi, jen je jaksi nikdo nechce moc vyslovovat. Taková míra pokrytectví, kdy si v rámci čehosi necháme zakázat Betlém, je na pováženou. To jsou začátky hodně smutných konců, alespoň já to tak vidím. …………
 Pak jsem přemýšlela o výbuchu muničního skladu? Kdo ho tam umístil? Proč to bouchlo? Jak k tomu přijdou ti lidé, co tam bydlí? Za takový šlendrián by měl být někdo zodpovědný, ale jak znám situaci u nás doma, nic se nestane. Kromě tedy toho stresu, který si zažívají místní s muničákem za zády. K čemu vlastně u nás, bez bojeschopné armády a v době jaderných zbraní, potřebujeme takový sklad? No, to mi asi nikdo neodpoví, takže moje vlastní odpověď je onen prostý šlendrián. 
   Na slovenskou primátorku, která nám všem doporučuje používat metrovou dopravu ( tím myslí metro) a jinak raději tajuplně mlčí, si asi vyčlením větší prostor. Jestli to ovšem stihnu ...

  Nu a dál mě osobně mezi svátky zaujal evergreen, a tím jsou vánoční přání. Dle jakéhosi vyprávění se kdysi do pohlednic vypisovaly verše. Dnes jsou pohlednice na ústupu, a když se přeci jenom objeví, disponují předepsaným textem. Ale i tak, je to pořád tradice. Pohlednice s nalepenou známkou. Tím nikterak neodsuzuji vánoční maily či sms, tedy ty, které jsou osobní, začínají oslovením,nejlépe  vašímJ.,a něco osobního sdělují. Co moc neberu (a letos už nereaguji ani pokusem o odpověď), jsou hromadné maily a sms. Někdy dokonce přemýšlím, zda se nemám urazit, když mě někdo zahrne do takové nesourodé množiny bez oslovení, kde většinou figurují Vánoce s malým v, protože v sms většinou nikdo pravopis neřeší. No, neurážím se (zatím), ale neodepisuji a myslím si své.  Prostě hromadně odkliknuté přání podle mého není žádné přání? Jde ovšem ryze o můj subjektivní pohled, který klidně může mít do objektivního hodnocení dost daleko…

Ale opravdu objektivně jsem ráda, že je ještě víkend před námi a vše vypukne až v pondělí. NanovoJ.

Jak veverka v kleciJ.