Úsměvy smutných mužů

Tak se mi díky vánočním svátkům dostala do rukou první kniha Josefa Formánka. Dosud jsem o jeho knihách pouze slyšela, samozřejmě je registrovala,ale nijak se mi do nich nechtělo. Ani vlastně nevím proč. Prostě Prsatý muž mě asi odrazoval už svým názvem či co. Ani do Úsměvů se mi moc nechtělo, nějací alkoholici mě moc nezajímají, říkala jsem si v duchu. Nicméně, kniha si svého čtenáře vždycky najde a tak se i ke mně smutní mži dostali. A jsem ráda. Zapůsobilo to na mě. Jde o prostředí, které neznám a také doufám nepoznám, přesto je mi něčím blízké. A četlo se to náramně, byť ty příhody jsou místy opravdu hodně drsné. Asi jako život alkoholikův sám ( a vlastně nejen alkoholikův). Ale nešlo jen o hrůzy, i zasmát jste se tady mohli. Je to hlavně ale výborně napsané a ve finále nutí k přemýšlení. Je to kratičké, přečte se to za chvíli, o to déle to ale leží v hlavě. Dobrá knížka. Teď tedy chci vyzkoušet všechny ty Prsaté muže:-)