Je oblíbeným zvykem nechat někoho něco zapsat do knihy návštěv
či pamětní knihy. Sama s oblibou vpisuji po návštěvě zajímavé výstavy či
muzeální expozice. Myslím, že pokud se
tam nepíši vulgární hlouposti a nějaký „trotlík“ nemá potřebu exhibovat, jde o
zajímavou reflexi či zpětnou vazbu. Nebo jen o inspirativní pohled na názory a
dojmy druhých lidí. Můj pan nakladatel z Jalny má ve zvyku něco podobného.
Na křtech knih jeho autorů nechává křtěný výtisk, většinou trošku zmáčený šampaňským, respektive
sektemJ,
kolovat se žádostí o vpis poselství pro autora. Poprvé jsem na to u Heřmana
koukala jak husa do lékárny a netušila, co si od toho slibovat. Ale výsledky
byly víc než překvapivé. Doputovala ke mně celá řada milých vzkazů a sdělení,
které si dodnes hýčkám ve svém archivu jako velké cennosti. U Odnikud nikam
jsem se proto už nedivila, ba naopak se na podobnou interakci mezi mnou a čtenáři
moc těšila. U Třídní knížky jsme si to zpestřili tím, že hosté nezapisovali jenom
do knihy, ale k dispozici měli i skutečnou žákovskou knížku na „poznámky.“
Opět cenný poklad do mé sbírky. Na křtu Nic nového pod sluncem samozřejmě nešlo
tradici porušit a nevím, zda je to tím, že stárnuJ,
prostě se nad těmi vzkazy čím dál víc dojímám.
Těší a hřejí. Mnohé jsou samozřejmě osobního charakteru, nehodlám je
zveřejňovat. Jen jeden, takovou výzvu, která mě pobavila.
„….bylo nás pět,
křičí pátá knížka……….J“
Tomu se prostě nedá odolat, čtyři stávající knihy by měly
mít ještě pátého sourozence. Už se na něm pracuje. Některé výzvy se prostě musí
vyslechnoutJ.
A moc děkuji všem kreativním pisatelům, ty vzkazy jsou
opravdu moc krásné a pro mě cenné….
A věřím, že pomohou i knížce Nic nového pod sluncem na cestě za čtenáři...
Žádné komentáře:
Okomentovat