Školu máme v Praze 8, tedy v místech bytostně propojených
s atentátem na kata českého národa, kterým Heydrich bezesporu byl. Mnohé
ulice jsou zde například pojmenovány po statečných lidech, kteří během
Heydrichova běsnění i následných razií po jeho smrti přišli o život. A většinou
ani nevíme, po kom se ta ulice jmenuje, uveďme třeba ulici Černého, Vosmíkových
atd. I proto bylo dnešní setkání našeho studentstva
s odborníkem na události v Heydrichiádě obzvlášť zajímavé. Vojtěch Šustek je ten, který zná toto období
do nejmenších detailů.Včetně jmen a detailů ze života nejen odbojářů, ale i všech rodin postižených nacistickým terorem. A děti docela koukaly. Takové podrobnosti se hned tak
nedozví, byť si místy nejsem jistá, jak dalece se pohybujeme od sportovní disciplíny házení hrachu na zeď.
Ale zase na druhou stranu, nechci být nespravedlivá, vydržely čtyři hodiny intenzivní heydrichiády, to je sám o sobě "majstrštyk". Krom běžně známých faktů jsme se dozvěděli i tom, jak si nacisté, patrně ve své zvrácené pomstychtivosti,uložili hlavy parašutistů do lihu (to tedy posluchačstvo laplo po dechu), stejně jako když uříznutá hlava paní Moravcové donutila jejího statečného syna podlehnout brutálnímu fašistickému výslechu. Gestapácké zrůdnosti prostě neznaly mezí.
Ale nám šlo víc o stopy na osmičce, o událost jako takovou a hlavně o připomenutí celého hrdinského činu českého odboje. A to jsme se dozvěděli v míře víc než vrchovaté. Navíc děti ve finále kladly i zvídavé dotazy, takže jsem naprosto spokojená. I sám doktor Šustek je pochválil. Teď jen, aby se to nějak vstřebalo a uvízlo to ve studentských hlavách natrvalo. Jen něco, samozřejmě, protože obsáhnout to kvantum vědomostí, kterými disponuje pan doktor, je pro nás nemožné. Leč i něco je podstatné....
Ale zase na druhou stranu, nechci být nespravedlivá, vydržely čtyři hodiny intenzivní heydrichiády, to je sám o sobě "majstrštyk". Krom běžně známých faktů jsme se dozvěděli i tom, jak si nacisté, patrně ve své zvrácené pomstychtivosti,uložili hlavy parašutistů do lihu (to tedy posluchačstvo laplo po dechu), stejně jako když uříznutá hlava paní Moravcové donutila jejího statečného syna podlehnout brutálnímu fašistickému výslechu. Gestapácké zrůdnosti prostě neznaly mezí.
Ale nám šlo víc o stopy na osmičce, o událost jako takovou a hlavně o připomenutí celého hrdinského činu českého odboje. A to jsme se dozvěděli v míře víc než vrchovaté. Navíc děti ve finále kladly i zvídavé dotazy, takže jsem naprosto spokojená. I sám doktor Šustek je pochválil. Teď jen, aby se to nějak vstřebalo a uvízlo to ve studentských hlavách natrvalo. Jen něco, samozřejmě, protože obsáhnout to kvantum vědomostí, kterými disponuje pan doktor, je pro nás nemožné. Leč i něco je podstatné....
Žádné komentáře:
Okomentovat