Nálet

    Dnes by se asi slušelo psát o Valentýnu a ne o drsném pražském masakru, ale Valentýna je všude plno a my, co víc ctíme  májové dny, se raději budeme věnovat protipólu sladkobolného svátku zamilovaných, a tím je drsné bombardování Prahy na konci druhé světové války.  Spojenci prý zabloudili. Nu, slova snesou všechno. Bombardování mělo být namířeno na Drážďany. A ejhle, bylo na Prahu. Zničilo nám Staroměstskou radnici, Emauzy, Jiráskův most či Faustův dům.  

 A samozřejmě, oběti na životech, protože od Spojenců se nálet asi nečekal. Možná i proto umírali hlavně obyčejní lidé na ulici, vojáků či vojenských nebo průmyslových objektů se nálet nijak nedotkl. Zemřelo přibližně sedm set lidí a další stovky si nesly trvalé následky do života. Ať už psychické nebo existenční, když třeba přišli o střechu nad hlavou. 

 Dejme tomu i hrdina mojí první knihy, Jan Heřman, utrpěl při tomto náletu šok, zhoršilo se jeho zdraví, což ve výsledku urychlilo jeho odchod ze života o rok později. Lze si přečíst.:-)

 Jak vidno, vše souvisí se vším. 

  S náletem na Prahu na Valentýna v pětačtyřicátém zase souvisí domněnka či spekulace, že vůbec nešlo o náhodu či zabloudění amerických letců, ale že mohlo jít i o úmysl. To už asi patrně nerozklíčujeme, i když podezření tady jistě je.

 Každopádně je dobré si připomenout, co se tehdy stalo a s politováním konstatovat, že dodnes není radnice plně opravena. Emauzy zase získaly jiný vzhled, který dnes většinou bereme za původní a na místě některých trosek stojí třeba i Tančící dům. Prostě jiná PrahaJ.  

 Dnes ji ničí zase jiní "nájezdníci", hmotné i materiální škody jsou mnohdy mnohem větší než po spojeneckém bombardování. Naštěstí se to obejde bez mrtvých. Zatím.