Nickyho rodina

  Děti odjely na hory. Samozřejmě, zcela jistě ne všechny, jak se každoročně plánuje. Někoho nebaví zimní sporty, někdo je líný, někomu to na poslední chvíli zatrhnou rodiče jako formu trestu za špatné školní výsledky, někomu to jen přijde příliš předražené. Prostě výsledek je takový, že školní lyžařský výcvik absolvuje tak polovina našeho studentstva. Ani Alpy tu druhou půlku nezlomíJ. Ve škole máme tedy jen torzovitý počet dětí, čímž se otvírá prostor pro různé formy projektů či netradiční výuky. Moje historická sekce se zaměří na druhou světovou válku. Dnes jsme se „potkali“ se sirem Nicolasem Wintonem. Vždycky mě znovu překvapí, že i přes silnou medializaci posledních let jde o osobnost dětem takřka utajenou. Tak jsme si ji dneska odtajnili. Po debatě o tom, jaká byla tehdy doba a co se vůbec dělo, jsme vyrazili do Ládví, kde nám v místním multikině promítli film Nickyho rodina. A k tomu byla beseda s tvůrci, rozbor událostí ze všech stran. Děti spolupracovaly a odcházely domů víc než spokojené. Myslím,že za svých „padesát“ si opravdu užily. A užila jsem si i já. Těší mě, že kino Ládví je takto akční a rádo s námi spolupracuje, mám radost ze spolupráce s panem Tulisem, který je patronem zmíněné aktivity a hlavně, největší spokojenost vyvolává poznání, že to ty děti baví, že jsme zažehli onu pověstnou jiskru.  A že,minimálně část z nich, bude zase hledat v dějinách ten příběh, oprostí se od pocitu, že jde o dobu nejen dávno minulou,ale hlavně mrtvou. To historie rozhodně není a dnešek byl toho důkazem. A ty děti nadějí, že to budou šířit dál. A náš další program pokračuje výletem po stopách heydrichiády.  V Praze 8 snad ani jinak nelze….

Těšíme se ve středu. S Vojtěchem Šustkem, na Heydricha odborníkem takřka největším.