Drzé čelo lepší než poplužní dvůr

     Zatímco drzé čelo je i dnes pojem všeobecně známý a užívaný, ba i velmi frekventovaný, poplužní dvůr již takřka nikdo nezná. Nehodlám ovšem suplovat roli wikipedie a vysvětlovat pojem poplužního dvora, protože i tak si myslím, že význam starého českého rčení je dobře znám i těm, co nemají o existenci nějakého poplužního dvora ani ponětí. Prostě ve zkratce řečeno, nikoli se slušností, ale s drzostí nejdál dojdešJ…. (někdy tedy, pořád ještě na slušnost sázím...J))

Nu, a jak je to tedy s tou drzostí?

    Protože jsou jarní prázdniny, které bohužel netrávím jako většina národa někde na svazích, kde ještě existuje sníh, ale společně s virózou v pražské posteliL, nastal větší prostor nejen pro knihy, ale i pro média, která nikterak nenamáhají bolavé oči. Nabízí se rozhlas, logicky. A audioknihy. 

  Moje drzé čelo je ale o rozhlasuJ. Povalujíce se s teploměrem v posteli, proniká ke mně informace o zítřejším Dobrém ránu (mimochodem, ten pořad vážně milujiJ), které se hodlá věnovat dějepisu. Nu, to je voda na můj mlýn, dějepis mám ráda ve všech jeho podobách, a neustále bojuji proti jeho špatné školní pověsti.
 I proti trvale zakořeněnému mýtu, že se ve školách neučí dějiny dvacátého století. Učí!! Já je učím a osobně znám mnoho dalších kantorů, kteří je učí rovněž! Prostě dvacáté století, padesátá léta, šedesátá léta, revoluce v roce 89 se učí! Stojím si za tím!

     To jsem ale odbočila od svého drzého čela. To spočívá v tom, že jsem na výzvu Dobrého rána nejen zareagovala svými poznatky ze školního dějepisu, ale (drze) nabídla i svoji knihu Nic nového pod sluncem, která se vlastně snaží pověst školního dějepisu vylepšit.

Tak jsem tedy ráno (25. února- fuj, to je datumL, vskutku zapamatovatelné!) zvědavá, zda moji knížku zmíní?? Je to napínavé, leč zkusit jsem to musela. Co také jiného dělat, když jste o jarních prázdninách nemocná?  J.  Problém snad může být jen v tom, že budu muset být při vědomí již od pěti od rána, což nevím, zda dokážu. Přeci jen sova ve mně si důkladně prosazuje své, nemoc nenemoc.  

Ale jsem zvědavá, zda moje drzá nabídka knihy do rozhlasu projde? Nu, a pokud ne, tak jako tak, půjde o propagaci dějepisu a to je vždycky dobrá věc. V Dobrém ránu i jinde.  

P.S. Mimochodem,co si že školního dějepisu pamatujete Vy?  Datum, událost? Zážitky či nudu?

  Plynule mě napadá, že to by mohla být dobrá soutěžní hra, kdy bych dala knihu do placu jako odměnu? Nu, ještě propracuji. Jak vidno, nemoc má i své pozitivní stránky...