Zlom

Nikoli nějaký zásadní či životní, prostě jen zlom letních prázdnin. Jeden žhavý měsíc máme za sebou, necelý, doufejme, že příjemný, ještě před sebou. Červenec letos opravdu dělal čest svému jménu, byl to prázdninový měsíc se vším všudy.

 Naši předkové ho kdysi dávno také zakončili jednou defenestrací, my jsme po letech již poněkud sofistikovanější a zpestřili jsme si ho policejní razií a odposlechy. Jak vidno, červenec je někdy na našem veřejném fóru poměrně dramatický měsíc, časy se mění jen v tom, že už nevyhazujeme z okna na nastražená kopí. Máme jiné metody:-).

Část měsíce jsem totiž trávila i v archivech, proto ta historicko- analogická vsuvka. Nechci se ale vůbec pouštět do žádného politologického rozboru, jen se podělit o zážitky z archivu. Pravda, to asi není zajímavé pro každého, vidím to doma, když se pustím do vyprávění o našich vlastních předcích. Někdo to hltá se zájmem, jiný na mě kouká, jako bych spadla z višně naznak.

Takže si se svými archiváliemi žiji sama a sama to také vnímám jako dobrodružství (a svým způsobem i drogu). Když se do toho totiž ponořím, je to jednak strašný žrout času a jednak se od toho člověk (já) těžko odtrhuje.

Za těmi matričními okénky totiž hned vidím příběhy, rozvíjí se románové osudy, a to by den musel mít nejmíň sto hodin, aby se to dalo zvládnout.  Ale objevit se dá tolik věcí, když tedy je klika, že matrikář vládl úhledným rukopisem. Někteří byli navíc i pečliví, všechno hezky vypsali. Zatímco jiní škrábali, namastili tam, co je napadlo, pak škrtali, doplňovali, a to se mnohdy opravdu vyluštit nedá. Nic nového pod sluncem:-).

Zajímavé je i to, jak se naši předci nikterak nežinýrovali, mnozí ani nectili zásadu, co je v domě, není pro mě:-). Někde je to opravdu propletenec, každý s každým, matrikář připomíná, že musel být udělen dispens. Takže vyznat se v rodinných vazbách je mnohdy opravdu detektivka.

Pak přichází doba první světové války a na scénu přicházejí vojáci, matrika praví, že voják c. k. pluku, zde na dovolené, se žení s tou a tou….Jsou tu i Italové, Rusové, genetika prostě dostala nové impulsy.

  Samozřejmě se pranýřují nemanželské děti, objevuje se termín nalezenec či později, cizí rukou vepsaný, otec, který se hlásí k původně nemanželskému děcku.

Stresující je obří novorozenecká úmrtnost i to, kolik dětí ty ženy tehdy porodily. Sedm až deset dětí je celkem běžné číslo.

 A dalších konotací bych tady ještě navykládala. Je to prostě archivní dobrodružství. ….

    A i díky jemu vím, že můj pra pra……Paulus, se narodil v roce 1740. A to už je nějaká doba. A je možné, že se v srpnu dostanu ještě dál, jestli to ovšem dál dokážu vyluštit. A třeba z toho vytěžím i nějaký ten románový příběh:-). A nastane nějaký skutečný zlom:-)