První červenec

První červenec vnímám jako nejkrásnější den v roce. Bez ohledu na to, že prázdniny vlastně začaly už o víkendu. Skutečný začátek všeho je prvního července. Ten den má neopakovatelnou atmosféru. Těžko vysvětlitelnou, je to pocitová záležitost. Pravdou je, že když se člověk zamyslí, významných prvních dnů v měsíci je plno. První leden, první duben, květen, červen, září…. Listopad se s jedničkou míjí o jediný dušičkový den, v prosinci de facto začíná advent, prostě takřka každý začátek měsíce je v našem kalendáři něčím významný. Minimálně očekáváním, cože nám asi přinese?

   První červenec sice není z těch dat, které máme vítat šampaňským, u nás doma ho ale tak vnímáme.

 A jistě nejsme jediní. Letos je to navíc takový zlomový milník. Láme se rok. Ten první půlrok v podstatě nestál za nic. Samé ztráty. Citelné. O to víc lze očekávat od druhé půle. V rámci vyváženosti by měla nastat doba nálezů.....?

Zatím nám život rozjasňuje štěněJ

Uvidíme, co bude dál. Těším se na psaní, ale zatím jsem pořád tuhá němá.

 Zjevně bude regenerace po školním roce delší než obvykle. Nu, uvidíme.

 K tomu všemu slouží první červenec. Vydechnout, srovnat myšlenky, nadechnout se a vystartovat. Nejlépe se sluncem v zádech, což dnešní první červenec naznačoval. Snad skutečně bude léto, jak má být. Tak jako tak, první červenec prostě miluji.