Prokrastinace

                   Já ten problém (jednou) vyřeším  

      „Asi trpím prokrastinací,“ konstatuje kolega, když se před ním kupí hromada nevyřízených lejster a on hledá vysvětlení, proč tolik práce v pátek odpoledne už prostě není schopen vykonat.

Není jediný, kdo si libuje v cizích slovech a přesouvání odpovědnosti mimo sebe. 

„V takovém vedru se přeci nedá pracovat!“ či naopak, „Dokud tady nebude přijatelné teplo, nehnu ani prstem.“

Musela jsem se nejdřív obeznámit s módním termínem prokrastinace.
 Chorobné odkládání povinnosti a řešení problémů. Když se nad sebou hluboce zamyslím, tak tím trpím také. Už od dětství. Mnohdy jsem místo učení dobrovolně vyluxovala, umyla nádobí či dokonce vyžehlila. V dospělosti se to obrátilo tím směrem, že odkládám to žehlení a utíkám k nějakému, již naprosto dobrovolnému, samostudiu.

  Ráda bych na prokrastinaci svedla i jiné neduhy. Zkusila jsem to zubaře. Když mi zachmuřená sestra po několikáté měnila termín a opakovaně vyhrožovala, že mě vyškrtne z kartotéky, napadlo mě pomoci si odbornou berličkou.
 „Víte, já trpím prokrastinací,“ pokusila jsem se přenést odpovědnost za svoji lenost na módní psychologický termín.

Zřejmě jsem nijak neoslnila. Suše mi bylo sděleno, že v tom případě se mám objednat na psychiatrii a neblokovat místa u vytíženého dentisty.  Nějak smysluplně oponovat nebylo, vzhledem k tónu, který emočně nestabilní sestra zvolila, vůbec reálné.

  Mně osobně asi odsouvání povinností, hlavně těch nepříjemných, zas tak velký problém nezpůsobuje. Možná proto, že jsem jako oliva, čím víc mě drtí, tím lepší výkon podávám. 
Nechce se mi ani moc věřit, že by můj život byl jednodušší, pokud bych všechny problémové záležitosti vyřešila tady a teď.  Mění se přeci úhel pohledu.  Snad i proto staré české přísloví praví, že "ráno moudřejší večera". Skoro bych řekla, že i tam se skrývá dnešní módní prokrastinace.  
Vše se odsune na později.

     Věřím víc na pevnou vůli. Já prostě vím, že ten problém vyřeším.  Netuším sice kdy, ale jednou na to dojde. Pravda, někteří netrpělivci v mém okolí k tomu mohou mít určité výhrady, možná proto, že cítí absenci pevného termínu a jasné koncepce.  Ale když si vypomohu dalším příslovím, tak 
"rychle se ani pes nevykadí."   
Je potřeba nechat věcem hladký průběh, dovolit jim dozrát.
 Také se mohou vyřešit bez vašeho přičinění, aniž víte jak a díky čemu. Přitom by rychlé a okamžité řešení patrně vytvořilo úplně jinou realitu.

Připomeňme si třeba usilovnou snahu, v lidové řeči zvanou lámání přes koleno. Většinou nikdy ke kýženému výsledku nevede.

Mně ovšem trvalo poměrně dlouho, než jsem si podobný přístup osvojila. Prostě jsem tak dlouho tlačila na pilu, až jsem rezignovala.

A začaly se dít věci. Ne snad, že bych objevila Ameriku. Popravdě řečeno, stačí víc naslouchat radám odborníků a dojdete ke stejnému závěru. Žádný problém jsem tím pádem nerozlouskla, a pokud vím, ani to nebyl můj primární cíl. Jen se najednou ty stále na sebe vrstvené starosti nějak vyřešily.

Je to možná trochu méně akční, než by se někomu líbilo. Jestliže něco odložím na pozdější dobu, měla bych být, dle mých oblíbených pranostik, možná pranýřována, protože "co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek". Zde ovšem se zkušenostmi předků nejen nesouhlasím, ba si je i dovolím poupravit, co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra.

   Myslím si, že k řešení svých problémů se stejně musíme dopracovat individuálně. Aby řešení mělo nějaký efekt, nelze uplatnit univerzální recept. A to některé lidi asi trápí.  Ale nemělo by.

Pravda, mnohé psychology by to mohlo i připravit o práci, nebo alespoň o značnou část příjmů. Z tohoto hlediska je přístup k řešení problémů lepší, když navštívíte odborníka.  A on by vám měl ušít individuální recept na míru. A není vyloučeno, že vám poradí jen prostý fakt, že na to musíte přijít sám. A opřít se o vlastní vůli.

Někteří by mohli oprávněně oponovat, že právě vůle je jejich slabina. A starosti je tím pádem drtí jako lavina. To by pak mohlo být těžší najít nějaké řešení.  Vedle lidí se slabou vůlí by se mohli vyčleňovat i lidé s vadným genem či již zmiňovanou prokrastinací.  Jak by se pak nastíněný problém vyřešil?

Problémů s tím samozřejmě vyvstává mnohem víc.  Když totiž začnu nabízet rady jak z kola ven, musím přiznat, že z kruhu se vyskakuje velmi těžko. Veverka v kole by mohla vyprávět.

   Například můj kolega. Prokrastinace je jeho berlička. Popravdě řečeno, on nakonec všechno vyřeší, jen nám jde všem svými nářky trochu na nervy. Dovede totiž lidi přesvědčit o tom, že jeho problém je široko daleko nejdůležitější.

Proto musím konstatovat, že pokud vyvstane problém, myslím tím skutečný problém, on odsune všechna svoje lejstra a dokáže vyslechnout a poradit.  A společně to vždycky vyřešíme. A pak řekněte, je to vůle, náhoda nebo pravý člověk na pravém místě?

Asi to odsunu na později, pak se ten problém snad nějak vyřeší.

            Nebo to přenechám koňovi, ten má větší hlavu.