Mnohé výzkumy prosazují názor, že se výrazně mění
klima. Na tom zcela jistě lze najít kus
pravdy, problém klimatologů je v tom, že se nedokážou shodnout na tom, zda
jde o globální oteplování či ochlazování. Také jsem zaslechla termín, že jsme
dospěli do éry povodňového neklidu, která bude trvat ještě minimálně dalších
třicet let, takže si říkám, že mě čeká pěkně deštivé finále životní cesty.
S počasím opravdu něco je. Jenom nevím, zda je to díky
tomu, že jsme výrazně necitliví k přírodě a děláme si to sami, nebo zda
jde o běžný koloběh násobený pro naše vědomí tím, že o každém větším dešti či
letním horku jsme obsáhle a pořád dokola informováni sdělovacími prostředky. Myslím, že jde asi o kombinaci obojího. Je to takové opium mediální doby, pořád se
pást na nějakých tragédiích či přírodních katastrofách. Nelze dokonce nepřeslechnout
zklamání v hlasech některých akčních moderátorů, když nejsou mrtví nebo je
jich nedostatečné množství.
Na druhou stranu i běžným pozorováním bez mediální masáže
přijdeme na to, že se z ročního cyklu pozvolna vytrácí jaro a podzim, že
většinu roku oscilujeme mezi zimou (nevlídnou) a horkem (nesnesitelným).
Možná tomu tak bylo vždycky a jen díky vzpomínkovému
idealismu si myslím, že kdysi existovala všechna čtyři roční období.
Nelze ovšem vyloučit, že extrémní výkyvy počasí jsou určitým
varováním před mnohem větší katastrofou. Těžko dopředu definovat jakého rozměru,
protože by také mohlo jít o trestný čin šíření poplašné zprávy. Přitom by
určitě stačilo poměrně málo, přidat trochu pokory a nechovat se k okolí dle
oblíbeného hesla současných politiků, po nás potopa.
Otázka je, zda také
mediální impulsy nepotřebujeme, protože zapomínáme. Dnes už se o lidi vyplavené
povodněmi nikdo moc nezajímá, na pořadu dne jsou jiné pecky, a také sladký čas
letních dovolených. Tady trošku odbočím zpátky k počasí, první letní týden
nabídl vlídné, takřka letní počasí. Praha příjemně vylidněná, všude klid a
pohoda. Pozoruji, jak výrazný vliv to má na psychiku. Slunce, které letos pořád
výrazně absentuje, se po čase ukázalo a hned vlastně splnilo svou úlohu. Lidé jsou rázem
viditelně milejší a vstřícnější.
I z tohoto úhlu pohledu se totiž lze extrémů v počasí obávat. Ty obří propady teplot, skoky nahoru a dolů, neatakují jen kardiaky a další nemocné, ale i naši náladu. Jen proto mi může návštěva z Austrálie tvrdit, že u nich se všichni usmívají a jsou v pohodě, zatímco tady aby se na ulici v centru města jeden bál. Buď zamračených domorodců, nebo všudypřítomných Rusů. Také to lze svádět na počasí.
I z tohoto úhlu pohledu se totiž lze extrémů v počasí obávat. Ty obří propady teplot, skoky nahoru a dolů, neatakují jen kardiaky a další nemocné, ale i naši náladu. Jen proto mi může návštěva z Austrálie tvrdit, že u nich se všichni usmívají a jsou v pohodě, zatímco tady aby se na ulici v centru města jeden bál. Buď zamračených domorodců, nebo všudypřítomných Rusů. Také to lze svádět na počasí.
Navíc slogan „Poručíme větru dešti, který se tak nějak k tématice
klimatických rozmarů vtírá, má zcela jiné konotace než ty meteorologické, proto
ho raději vynechávám a končím nadějnou představou, že celé léto bude příjemně letní
jako ten první poklidný týden. A že po létu přijde podzim, tak jak jsme bývali
zvyklí. Přejme si tedy léto jak má být, bez extrémů, praktické ukázky povodňového neklidu a se sluncem nejen v duši, ale i na obloze.
Dinosauři také vymřeli z důvodů klimatických změn a to člověk na planetě, ještě nezanechal ani jednu šlápotu:-)Kdo má asi v polemikách o klimatu pravdu???
OdpovědětVymazatTak si jen krátkozrace říkám s úsměvem na rtu, budiž požehnán každý krásný den se sluncem!!!