sobota 10. listopadu 2012

Staré versus nové

        Pořídila jsem si čtečku. Mít čtečku je užitečné. V podstatě to má hned dvě výhody. Jednak, člověk nemusí s sebou tahat neskutečně těžké bichle. A pak, se čtecím přístrojem vypadáte děsně in. Získáváte tím zajímavou image, zejména v prostředcích městské hromadné dopravy. Výjimečně nadaní jedinci s ní dokážou zabodovat i v případě získávání zájmů opačného pohlaví (případně stejného, samozřejmě za totožným cílem).
    Trochu potíž je, když do vaší domácnosti zavítá nějaký intelektuál. Najednou nemáte knihovnu s vyzývavě vystavenými klasiky v kožené vazbě a náhle se ukáže, že se není čím pochlubit. Čtečka většinou tento typ hostů nezaujme.
    Přesto jsme si jednu domů pořídili. S pěkným designem, aby hezky ladila s naší další elektronikou.
Studuji návod, ale než se prokoušu nezáživnými radami, napadá mě zkusit mou oblíbenou metodu pokusu a omylu. Zapínám přístroj a ladím české menu. Musím se složitě proklikávat ikonami, které mi skoro nic neříkají. Na hlavním panelu mi trvale vyskakuje error, který mě obírá o poslední zbytky trpělivosti. Do hodiny mi z příkazů typu „server nelze načíst a „neodpovídá“ tečou nervy, které se nikdy nevyznačovaly obzvláštní trvanlivostí. Za chvíli mrsknu přístrojem o stůl a jdu si uvařit kafe. Káva mě vždy spolehlivě uklidní. Dobře vím, že s netrpělivostí nikam nedojdu, zkušenosti jsou mi ale k ničemu. Kvůli své vznětlivosti jsem odjakživa postrachem veškeré domácí elektroniky.
Raději sahám po knize. Je bez návodu.
Po hodince uklidňující četby se vracím ke ztichlé čtečce. Najednou se zdá, že odmítá vzdorovat. A chce se mnou spolupracovat. Tenhle okamžik miluji. Jako typicky humanitního jedince mě vždycky vítězství nad technikou naplňuje až dětinskou radostí. Tuší vůbec někdo, jak málo stačím stárnoucím knihomolům ke štěstí?
   Po několika dalších minutách se úspěšně pokouším o zkušební stahování a paměť čtečky se plní první útlou knihou.  Přichází pocit sladkého vítězství spolu s kapkou zvědavosti, co všechno s tím aparátem dokážu. Uvidíme....
 Teď si jdu ale číst. Normálně, s knížkou. Technické okénko je pro dnešek uzavřeno

                              

3 komentáře:

  1. Máme stejnou :-) A už mi téměř v ničem nevzdoruje :-)
    Jindra (z-kultury-i-nekultury)

    OdpovědětVymazat
  2. :-)) u nás je to o to složitější, že se humanista zkřížil s IŤákem. To je něco! nemá pochopení pro moje nechápání těchto moderních vynálezů... se čtečkou mě skamarádil proti mé vůli už kdysi, ale rozhodně se to nijak neprojevilo na mé vášni shromažďovat knihy klasické. U nás si (zatím)intelektuálovo oko na své přijde :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Řekl bych, že Váš článek mi po dlouhé době připomenul, že mám čtečku staženou v mobilu a v ní asi pět knih. Asi taky nejsem na to digitální čtení stavěný.
    Kniha je kniha a návod skutečně nepotřebuje. Ta větička mne rozesmála. :)

    OdpovědětVymazat