Jak Otakar Brousek pohoršil:-)

...J
 Dneska něco veselejšího...

Mám ráda pana Otakara Brouska st, jeho hlas, herectví, kultivovanost. Obdivuji, jak je ve svém věku svěží a plný energie, jak mu to myslí, a jeho vyprávění mě vždycky dostane do kolen. Navíc, pochází ze stejného kraje jako já, tak si ho trochu přivlastňuji J. Zejména, když jsem nedávno slyšela jeho vyprávění o vystěhování, které ho postihlo jako mladého hocha. Skoro bych řekla, že je to prvně, kdy někdo (krom historiků) medializoval vystěhování Neveklovska, o kterém se snažím psát. On žil v Lešanech, v rodišti Františka Hrubína a vypráví o tom jako bůh. 
A nejen o tom, samozřejmě.    
Proto jsem si nedávno vychutnala jeho vyprávění v rozhlase, kde mimochodem připomněli i jeho slavný silvestrovský klip o princi se šroubkem J.  Tehdy z jeho úst naprosto nečekaně (o to větší komický efekt to mělo) zaznělo jadrné slovo prdel.  Dobře si pamatuji, jak jsem nejprve zkoprněla a pak jsme se dost nasmáli. 

On sám připomínal, že při této parodii na nedělní chvilku poezie dlouho pointu neznal, ale slíbil to a šel do toho. Samozřejmě, se potom našla řada „šokovaných“ lidí, kteří ho za to kritizovali, dokonce se ho na věky jako umělce zřekli J, ale zase i tací, jako třeba Horníček, kteří souhlasně kvitovali, že jadrné slovo na správném místě má opravdu údernou sílu. Což je pravda. Stejně jako to, že klip, který svého času šokoval, by dnes v záplavě pravidelných vulgarit zapadl, tam nic z dnešního pohledu nezazněloL.   Jenže o dnešním úpadku zábavy se rozepisovat nechci, chci jen připomenout pana Brouska, který je stále skvělý herec a dabér.  Škoda, že takových už moc není.