„Jsou to hysterky,“ zhodnotí vám pedagogický sbor každý druhý,
a když se zeptáte, z čeho tak usuzuje, většinou vysvětlí, že z vlastní zkušenosti. Myslí tím sebe, svoje děti, děti svých známých
a když se zeptáte, z čeho tak usuzuje, většinou vysvětlí, že z vlastní zkušenosti. Myslí tím sebe, svoje děti, děti svých známých
a média, která nelichotivý stav našeho školství s oblibou
vykreslují.
Nevím, jestli někdy někdo z nich učil, ale i kdyby jen
prošel školou jako dítě školou povinné, již to stačí, aby si dělal nároky na
zasvěcené poznatky z oblasti didaktiky, pedagogiky, psychologie a dalších
nezbytných školních atributů.
Otázkou je, jestli ta škola není jen obrazem celé naší
chátrající společnosti, kde se řada školních jevů vůbec nenosí - mám na mysli
dochvilnost, pečlivost, plnění povinností, respektování řádů atd.
Odborníci radí odstraňovat stres ze života našich dětí, ale
copak lze prožít život bez stresu? Náš dospělý život je synonymum pro stres a
škola vždycky sloužila k přípravě pro život. Jde jen o to, co si pod pojmem stres
představujeme. Pokud je za stres vydávána povinnost dělat domácí úkoly, něco se
naučit a respektovat, pak potěš pánbůh s takovou generací.
Možná by stačilo zaměřit se na zbytečnosti, které se vydávají
za podstatné věci. Tedy za předpokladu, že je dovedeme odhalit. Nepovažuji to ale za možné, protože
zbytečnosti jsou dnes povýšeny na podstatu všeho. Proto nejsem v tomto směru
optimistka. Mám totiž před očima příklad pobodané učitelky, o kterém sice nic
nevím, ale při poslechu médií jsem s hrůzou dešifrovala, že se v podstatě
kloní k terminologii, že šlo o ženu neoblíbenou (rozuměj pečlivou a
náročnou), tudíž si to v podstatě zasloužila, vždyť co měl chudák,
vystresovaný student, dělat? Nu jestli
toto je ona definice stresu, ke které se propátrávám, pak pán bůh s námi a
zlé pryč.
Netuším přesně, jak se celá kauza vyvíjí, ale tolik vím, že
nejde o dobrý precedens do budoucna. Dovedu si třeba představit, jak onen mladý
hrdina najde svoje následovníky nebo přinejmenším sympatizanty. Vždyť se nic neděje, trest nepřijde, a ještě
se hledá důvod, který by to ospravedlnil.
A už je tu první
nástraha spojená s veřejným míněním. Kdyby dotyčná dítě profackovala, bude
vláčena veřejným prostorem jako osoba bídná, odsouzeníhodná a zavrženíhodná.
Když leží s vpichem po kudle v zádech v nemocnici, hledá se pochopení
pro mladého delikventa. Nastupují investigativní novináři a čtenáři začínají
učit. Učí však i novináři, politici, prostě všichni, kdo se nějakým způsobem
pohybují ve veřejném prostoru. A všichni pátrají, co ta strašná žena mohla
udělat. Nikdo se neptá, kdo dítě naučil takto řešit neshody či konflikty? Na
vině je prostě škola, protože dítě vystavila stresu.
Nechci tvrdit, že je ve školách všechno jak má být, ale
vracím se obloukem ke své úvodní premise, jde o obraz naší společnosti. A to je
nezpochybnitelný fakt. Je načase se tedy ozbrojit, aby se jedinec mohl bránit, protože
k ničemu jinému to tady nevede. Hlavně, aby to nebylo ve stresu!
Osobně mám
zkušenost, že kdykoliv si v novinách přečtu něco o školství, většinou se
rozčílím. Takže vlastně ze stresu nevyjdu. Ale zbrojní průkaz ještě nemám. Asi
zásadní chyba!
Tak s tím obrazem doby souhlasím, my jsme se teď právě ve škole přenesli zhruba tak 25 let daleko. Děti zlobí, proto budou o přestávkách sedět na svých místech a musí si říct i o přestávce, jestli můžou na záchod.
OdpovědětVymazatPochopení pro mladého delikventa?Vzhledem k tomu,že u nás na ZŠ vládla pevnou rukou pionýrská vedoucí,s nepřehlédnutelnými prvky sadismu,vidím,že školství je založené na šikaně,samozřejmě slabšího,netolereanci odlišnosti,přestože se adoruje opak,tudíž přetvářka,princip šikany slabšího,od dítěte,žáka,občana,se stále odráží v jednání a řešení konfliktů.Vnímám,že chybí absence myšlení,vlastního,stále se preferuje a vynucuje stádnost.Otočily se a relativizovaly hodnoty,například to,že je třeba být soucitný k vrahům a násilníkům.Chyba.Sice je pravda,že již delší dobu nemám se systémem školství nic společného,ale nevšimla jsem si,že by pedagogové šli svým žákům příkladem a vychovávali,protože jsou sami mimo a ztracení,mimo kontakt s realitou.Škoda,že adorujete pedagožku,která si své osobní komplexy a méněcennost léčila na žákovi,jak vyplývá z reakcí a svědectví ve veřejném prostoru.Já to nesoudím a nehodnotím,nicméně zkušenost s takovými pedagogy není ojedinělá.Pokládáte si řečnickou otázku a sama si dopovídáte,docházíte k mylným závěrům,kdože je vinen ?Já tedy tuto kauzu nesleduji důkladně,ale v tisku jsem si ji všimla,nedomnívám se,že by někdo vinil školu a vystavení dítěte stresu.Jinak je závěr celkem moudrý,ano je důležité se připravit a reagovat na obraz společnosti,ano já už zbojní průkaz mám,ale důležitější je umět dobře mířit a střílet.Přitom je dobré mít na paměti,že jsme jen lidé,co selhávají a v případě selhání se ospravedlňují.A tato vykrucování je třeba unést,s chladnou hlavou a rovnou netasit :-)
OdpovědětVymazatV podstatě nevím, co mi tím chcete říct? Že ve školách vládne šikana? Možná někde ano, ale pak je třeba je řešit a troufla bych si tvrdit, že zbraň není nejvhodnější řešení? Že adoruji pedagožku, která má dle Vás komplexy? To jednak nevím a jednak si myslím, že to z textu nevyplývá. Moje zamyšlení směřovalo spíš k poznatku, že je více méně schvalováno, že se tak stalo, protože co také s neoblíbenými kantory...
VymazatO tom, zda jsou učitelé mimo a ztraceni, neb jsou sami mimo realitu, by se také dalo s úspěchem polemizovat, což je ale na delší diskusi. Ovšem s tím, že školství je založeno na šikaně a netolerantnosti, s tím si tedy,jako s obecným tvrzením, dovolím nesouhlasit. Ovšem v mediální prostoru se to dobře vyjímá.