Kdy při Vás stáli všichni svatí, ptali se ráno v rádiu a
mě ta otázka docela pobavila a zaujala. Ba natolik, že jsem o podobných
situacích začala přemýšlet a kupodivu jsem jich našla několik, kdy při mně stáli
všichni svatíJ.
V podstatě při nás stáli i včera večer, který se přes všechny předchozí
peripetie docela vydařil. Jen jeden problém pořád neumím vyřešit, jak nalákat
lidi. Někde asi udělali soudruzi z NDR chybu, protože ve finále vždycky
přijdou úplně jiní lidé, než byli pozvaní a jež přislíbili účast, což je mi jednak trochu líto, jednak to vždycky
zvyšuje adrenalin z toho, kdo se vůbec dostaví. (zda vůbec někdo). Nu,
včera se prostor poměrně zaplnil, tudíž křest nových prostor proběhl úspěšně
(byť osobně cítím, že kavárna v centru je prostě něco jinéhoL). Jakoby se nám
uzavřel kruh, v květnu jsme hovořili o atentátu na Heydricha, včera se
rozebírala heydrichiáda, dopad německého teroru na český národ a také události
24. 10. 42 v Mauthausenu. Pan Šustek disponuje neobyčejným rozsahem svých
vědomostí, které jsou vyšperkované znalostí jmen pronásledovaných i popravených
lidí, což nám zase otevírá jiní obzory a vyjadřuje velkou úctu k obětem doby.
Sama jsem mnohdy zírala, co všechno vybádal. Jelikož chystá na dané téma knihu,
která by měla do Vánoc vyjít, máme se jako čtenáři na co těšit. Když se pan
Šustek potřeboval nadechnout, doplnil jeho vyprávění Jaroslav Čvančara, kterého
znám jako autora a výborného historika. A on je navíc i skvělý vypravěč, stejně
jako Jan Stříbrný, který vyprávěl o úloze církví za protektorátu. A z jeho
řeči by se dalo tesat jedno moudro za druhým. Mě nejvíc zasáhla myšlenka o tom,
že je třeba vychovat mladou generaci, aby měla pocit, že kdyby došlo na lámání
chleba, tak neuhnou. Což v dnešní době, která toleruje komunisty, umí
ohýbat hřbet a jejím hlavním cílem je nejlépe prokličkovat vším tak, aby z toho
byl jen osobní zisk, je úkol takřka heroický. Ale je to nejen pěkná myšlenka,
ale i hezký cíl a motivace. Protože ti, co neuhnuli, jsou pomalu zapomínání
(ani pan prezident je nevyznamenal, byť přeživší odcházejí), o hrdinech se moc
nemluví, protože se zase, jako kdysi, nehodí do krámu. Nu, a celé povídání jsme
zakončili připomenutím událostí v Mauthausenu, kde bylo popraveno 264
českých vlastenců a pan Janík tam minulý týden byl. Shodou okolností tam byl i
jeden můj student, který se vrátil plný dojmů a dnes nám o tom vyprávěl ve
škole. Zdá se tedy, že máme nakročeno vychovat generaci, které osudy těchto
lidí nejen nebudou lhostejné, ale budou i pátrat po dalších zapomenutých
hrdinech. A až dojde na lámání chleba,
neuhnou. I přes to, že zrovna při nich všichni svatí stát zrovna nebudou.
A ještě avízo na příští setkání. Bude o korupci. Za první
republiky i dnes. Tak snad zajímavé téma i pro lenochy..J
Hlavní řečník večera Vojtěch Šustek
Pozorní posluchači kolem Vlastislava Janíka
Charismatičtí historici Jaroslav Čvančara a Jan Stříbrný
A ještě jednou pan Čančara
Bohužel česká problematika,"uhnout nebo čelit" je známa už od dob Václava a Boleslava. Pak jde jenom o to, kdo jsme potomci, kterého z nich? A kterých je více? Ale naše historie nikdy neukazovala, že by jsme byli velcí "čelní" hrdinové. Zato bodnutím kudlou do zad umíme viditelněji a lépe řešit"čelní střety":-(
OdpovědětVymazat